Michaela si přesně pamatovala, kdy ji táta poprvé ztrapnil. Když chodila do druhé třídy, šel jí na třídní schůzku. Přišel hrozně opilý a chtěl líbat paní učitelku.
Pak se šel posadit do školní lavice. Nějak se na té malé židli zahoupal, převrátil se a spadl na zem. Praštil se do hlavy. Rodiče mu museli pomáhat, jenže to stejně na WC nestihl a pozvracel se na chodbě. Když jí pak druhý den zavolal, řekl jí, že si musí zlepšit češtinu.
„Máš jedna mínus,“ vzdychl.
„Tati, tys udělal průser?!“
Všechno jí řekla máma, která na škole učila. S tátou už nežila, ale pořád to byl taťka Michaely. Některé děti se jí smály. Paní učitelka se na ní dívala, jako kdyby byla méněcenná. Jako kdyby za to mohla. Od té doby nenáviděla alkohol. Vrhal stín hanby na její rodinu. Hodně o tom četla a pak se jí dostala do ruky kniha Démon alkohol od Jacka Londona.
„Slyšíš toho démona?“ zeptala se ségry.
Když byly u táty, slyšely ho chodit po bytě. O půlnoci vždycky prskal a bublal, obě se ho strašně bály. Toulal se kuchyní, po chodbě, pendloval mezi ložnicí a obývákem. Pořád dokola splachoval na záchodě. Občas rozbil nějaké sklo nebo upustil vývrtku. Věděly, že se mu pění u huby. Bály se tak, že si zalezly pod jednu peřinu a spaly spolu v objetí.
Pak Michaela pochopila, že všechno je jinak. Dozvěděla se, že táta byl na léčení a že toho démona ze sebe vyhnal. Ale brzy se hrozný démon vrátil. A taťku zase osedlal. Nutil ho dělat věci, za které se Michaela styděla. Přestala za tátou chodit ráda, už to nebyl hezký byt. Zvlášť po tom, když se od něj odstěhovala teta Eva s její malou ségrou.
„Hráli jsme kuželky!“ řekla Evelínka.
„A kde jako?“
„Doma. Já měla balón a táta kuželky. Jednu kuželku měl ještě plnou, ale tu jsem radši vylila, aby se netrápil...“
Michaela věděla, že se tatínek trápí. I ségra to věděla. Bylo jim smutno, ale vinily z toho démona. Rozhodly se, že mu to nedarují. Vyhlásí mu válku na moři, na souši i ve vzduchu. To četla v jedné knížce. Hrozně ráda četla o druhé světové válce, jak lidé trpěli. Ona a její ségra taky trpěly. Ale nesměly to vzdát, musely se zachránit.
Její ségra si pořídila bambitku. Vždycky byla tak trochu kluk. Ale Michaela jí vysvětlila, že by mohla strefit taťku. Ten démon je zlý duch, který vleze na člověka. Musíš mu bránit, aby zesílil. Když uvidíš alkohol, je třeba ho rychle odstranit, i kdybys ho měla vylít. Tak si to teď slavnostně slíbíme, přísaháš na svou čest?
„Přísahám!“ řekla Evelína.
Od té doby bojovaly s tátovým démonem. Když viděly nějakou láhev, ihned ji odstranily. Někdy to byl i nevinný slunečnicový olej. Hlídaly tátu na každém kroku, samy chodily na nákupy. Dole v bistru orodovaly, aby mu Kouč už nikdy nenalil. Kradly mu z peněženky mince. Vařily mu samé čaje a kafe, pak večer poslouchaly, jestli přijde démon.
„Míšo, mně se chce spát...“
„Musíš vydržet.“
Kolem půlnoci to začalo šplouchat jako velká voda. Jenže to nebyla voda, ale víno a whisky. Duch vylézal z otevřené láhve. Hrozně se bály a cítily úzkost, druhý den našly prázdné flašky. Táta byl úplně namol. Spal jako zabitý, zatímco Michaela se musela starat. Jednou nestihla ani odjet na tábor. Příště k němu už sama nechtěla.
„Tati, měl by ses léčit!“
„To říkala máma?“
Pak se spolu dlouho neviděli. Táta spadl až na dno a musel jít do léčebny. Když se vrátil, Michaela mu nevěřila. Ale měla ho ráda. Jeli spolu na výlet, ale nikdy u něj nespala. Evelína u něj taky nikdy nespala. Obě měly strach z démona. Co když bude zase tak bublat? „Tak ty už chodíš na gympl,“ řekl táta, „nějak to uteklo!“
„A v říjnu mě čekají taneční!“ pochlubila se.
Když s ním někam šly, hlídaly, aby nepil. Obě čichaly k pitu, které pil, jestli v něm není nějaký alkohol. Taky v tanečních, o věnečku, zapřísahala ségru, aby tátu hlídala. Jeden kámoš jim nalil panáka. Mamka s Jirkou si dali, ale ona vzala tátu radši na parket. Měla na sobě bílé šaty a cítila se krásně. „Mně se točí hlava!“ řekl táta.
„To bude štěstím, tati!“
Rozhodly se, že u taťky přespí. Bylo to hrozně divné! Táta měl zase zařízený byt, i dětský pokoj. Lehly si do nových postelí. Když se v noci vzbudila, zjistila, že je ségra pryč. Mobil ukazoval půlnoc. Bála se a hledala Evelínku, až ji našla u taťky v ložnici. Lehla si k nim, jako tehdy, když byla malá...
Po celém bytě bylo nádherné ticho.
71. kapitola z románu Otcovství
