Zdá se, že agresivitu lidí, kteří vyžadují plošné zákazy, nevyvolává pouze strach, nýbrž i vnitřní nejistota, která vede k útočnosti vůči jakémukoliv odlišnému názoru.
Zdá se, že agresivitu lidí, kteří vyžadují plošné zákazy, nevyvolává pouze strach, nýbrž i vnitřní nejistota, která vede k útočnosti vůči jakémukoliv odlišnému názoru. I věcné argumenty házejí hystericky do jednoho pytle tzv. chřipečkářů. Pokusit se podívat na věc očima druhých je jediná cesta, jak se této hysterie zbavit. Od doby Darwina a novověké vědy je faktem, že selektivní metoda je efektivnější a účinnější, a to nejen v přirodě, ale i ve společnosti. Plošnost je vždy z valné většiny neúčinná a ve svých dopadech na většinu absurdní. Tuto absurditu můžeme dnes pozorovat při takzvaném tvrdém lockdownu.
Když se podíváme na Česko z výšky, získáme nadhled. A uvidíme, že ve velkém prostoru jsou rozmístěné různé tečky. Místa, kde se shlukuje větší množství lidí, jsou to obchody, výrobny, kanceláře, stadióny atd. Takto prostorově viděno, je jasné, že opatření měla začít primárně zde, se vší efektivitou už od počátku. Zaměřit se na hlídání okresů, katastrů, návsí je absurdní, ale hlavně neúčinné. Jsou-li dnes konečně už testy (po roce!), je to první způsob, jak je prostorově zacílit. V domovech důchodců, v LDN, nemocnicích anebo hospicích. Všechny plošně promrhané státní miliardy měly primárně jít na ochranu těchto míst.
Pak se můžeme podívat na strukturu obyvatel. Už od jara víme, že Covid téměř výhradně ohrožuje život seniorů (65+). Většinu z nich bylo možné cíleně chránit, izolovat a testovat. Jde o cca 2,2 miliónů obyvatel, ostatní mohli normálně žít, a ti rizikoví, kteří vědí, že jsou ohrožení, jsou plnoletí a dospělí, měli se chovat zodpovědně. Stát tady není od toho, aby nutil občany k dobrovolné askezi. Jediná možná cesta je získání imunity na vir, který měl většinou populace už projít. Dnes bychom řešili pouze poslední vakcinaci rizikových. A jestli by byly přetížené JIPky? To nevíme, ale stát je mohl posílit všemi promrhanými miliardami.
Není mým cílem tady vymýšlet selektivní opatření. O tom už dlouhodobě píše např. Lenka Zlámalová z Echa. Chci jen ukázat jiný pohled, mnohem účinnější než je stávající. Neprotiřečí to Ústavě tak, jak jí protiřečí dnešní plošná opatření. Stát je společenská smlouva, svobodní lidé předávají určité pravomoci zvoleným zástupcům. Za úplatu se sdílenou mocí slouží (sic!) svému lidu podle zákona. Což znamená, že nemohou lidem vzít právo na jejich důstojnost, nesmí je ponižovat v jejich životech. Plošné opatření je produkt vojenského myšlení, na což jsou Češi hákliví. Poslušné vojáčky z nich neudělá ani dnešní vláda.
Je naprosto proti rozumu, když se zahledíme, jak jsou dnes lidé v pohybu omezeni. Taková opatření většinou (min. z 66 %) nemají vůbec žádný efekt. Vyjadřují jen neschopnost vlády a jejích expertů. Jejich snaha bránit viru kdekoliv a u kohokoliv je hysterická. Ba co hůř: není to jen zločin, je to chyba. Chyba, na niž doplácí celá společnost, duševní trýzní a materiální bídou. Je to navíc protiústavní, naprosto neomluvitelné a zakládající trestněprávní zodpovědnost.
Žijeme dnes v nelidském státu, kde vláda nutí toho, kdo jde k řece krmit ptáky, kde není ani noha, aby se dusil v respirátoru, zatímco labutě k němu natahují své krásné dlouhé štíhlé krčky s oranžovými zobáky...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
