V myšlení platí, že začne-li se uvažovat dogmaticky, černobíle, ocitáme se v extrému a tedy i mimo pravdu. Ztrátu soudnosti, která rozum vyvažuje, předvádějí dnes nejen naivní celebrity,
V myšlení platí, že začne-li se uvažovat dogmaticky, černobíle, ocitáme se v extrému a tedy i mimo pravdu. Ztrátu soudnosti, která rozum vyvažuje, předvádějí dnes nejen naivní celebrity, ale i experti, úzcí specialisté, kteří nechápou, že koronavirus není jen zdravotní, ale rovněž i celospolečenský problém. K tomu je nutné uvažovat celostně a ne jen analyticky (statisticky), jak se to dnes děje. Matematika je příliš špatná metoda k tomu, abychom poznali pravdu. Platí totiž to, co napsal V. Havel, že můžeme mít všichni dostupná data a přitom neznat pravdu. Zvlášť v době internetu, osobního marketingu a dnes i čínské mentality.
Bez vnitřní autentické svobody není žádné pravdy. Jen stálé zpochybnění a korekce východisek vede k objektivitě. Jenže autentická pozice je něco, co je plno lidem odepřeno, z mnoha důvodů. Jen svobodný, dospělý, bystrý člověk dospěje k pravdě. Je smutné vidět, jak plno lidí (napadá mě příklad bývalého redaktora Reflexu J.X.D.), ztrácí soudnost, upadá do jednoho z extrémů. Protože cítí strach, ohrožení, jsou nemocní případně zestárlí, stanou se fanatiky. Jiní zase k dospělosti nikdy nedospěli. Tudíž vnímají klimatické změny anebo koronavirus dogmaticky. A dogmatici jsou všechno možné jen ne svobodní lidé.
Obecné blaho a lidská svoboda by měly být v rovnováze. Osvícenství nám přineslo emancipaci rozumu, volnost, rovnost a bratrství lidí, tedy zcela univerzální hodnoty. Ovšem moderní epocha postavila v tomto duchu proti sobě třídy a také rasy. Po Gulagu a Osvětimi jsme dospěli k postmoderně, která se zaměřila na uražené a ponížené. Bohužel důraz na menšinové identity je jen pokračováním moderny, polofašistická a polokomunistická emancipace lidstva. Cesta ke svobodě člověka, k jeho rozumu, což byl osvícenský ideál, je teprve před námi. Jenže v době internetu, marketingu a čínské mentality došlo spíše k regresi.
Největším nepřítelem pravdy je hysterie a psychóza. Člověk, který je pod tlakem populismu, ztrácí soudnost, myslí černobíle. Nemá v sobě vnitřní svobodu. Jeho projev je projev hysterika; jako když ministr zdravotnictví chrlil jeden zákaz za druhým. Pravda není ani extrém (ani blazeovaná neutralita), pravda je vědomí souvislostí, v určitém čase. Naproti tomu je v populismu vždy obsažena hysterie. Jestli chci vyhovět tady a teď davu, chovám se hystericky a lidi psychotizuji. Nemyslím na to, co bude, ale na to, abych zachránil svůj obraz. Momentální obecné blaho převáží nad rozumem svobodného člověka.
Připomíná mi to skvělou scénu z filmu Bílá paní. V závěru filmu probíhá slavnost k odhalení stavby veřejně prospěšného mostu. Předseda MNV a jeho tajemník (Hrušínský a Kopecký) zjistí, že most není, protože se spoléhali na pomoc Bílé paní. Tu už jim jejich soudruzi zavřeli do depozitu, tudíž jsou krajně hysteričtí. Zpsychotizovaný dav přesto vedou k mostu, který nestojí a dav je poslušně následuje. Vrhají se do řeky a když vstoupí lidé do hloubky, zavolá jeden z nich, kastelán hradu (Brodský), „Ale to není pravda! Tady žádnej most není!“ – „No a co?“ okřikne ho jeho manželka (Chramostová), „Drž hubu a plavej!“
Ukázka z knihy Deník spisovatele
