Deník spisovatele – proč se A. Babiš ze svého spisku nepozvracel?

Nemám problém připustit, že premiér není hlupák a že coby ekonomický manažer má v sobě určitou autenticitu, ale to, jak se v politice obklopil bezobsažným marketingem je pustá fantasmagorie. Naposledy obohatil už tak duchovně zdevastovanou zemi svým spiskem, jehož název je stejně tak blbý a vykalkulovaný jako jeho obsah. A to nemluvím o formě, která křičí do světa svými kýčovitými barvami, že jaký pán takový krám. Ta duševní lascivita a oplzlost se mísí s naprosto surreálnými větami, kterými se kdosi, nejspíš pan Prchal, vciťoval do premiérovy duše, bohužel jen navršil další neautentický balast ve veřejném prostoru.

Když většina paneláků v zemi křičí svými zářivými barvami svůj nevkus, je jasné, že je to projev pokleslé lidovosti. Ale když to udělá i předseda vlády, je to naprostý zločin proti lidskosti. Měli bychom si už nalít čistého vína, že ekonomika je pouze půl reality, a ta druhá, kulturní, duchovní, je zase ta druhá. Jestliže i nejvyšší představitel země má vkus troglodyta, je třeba se o Česko zásadně obávat. Volební kampaň ukazuje tu strašidelnou prázdnotu, která infikovala celou společnost. Jestliže si někdo beztrestně, resp. bez výsměchu, tuto zemi šacuje tak tupým marketingem, mělo by být povinností všech se proti němu ozvat.  

Je největší lež postmoderny, že vkus má každý člověk svůj. Vkus je smysl, kterým hodnotíme krásu. A ta je jen jedna a náš vkus je buď vyspělý nebo je pokleslý, žádná relativizace nepomůže. Bez krásy je člověk netvor, což je dnes až příliš častý zjev. Postmoderna rozdrobila vše, většinu vyšších hodnot, které přesahovaly všední obstarávání a tržní vztahy. Ano, umění nebo věda nebo zdraví apod. nejsou tržní statky. Pokud přijmeme tezi, že lze všechno zpeněžit, odcizíme se sami sobě stejně, jako když začneme věřit nějaké jiné ideologii, např. marxistické. Komunismus a kapitalismus jsou dva extrémy, které člověka odcizují.

První z lidí dělá pozéry, to druhé pouhé zboží, v ani jednom nejsme sami sebou, svébytní a autentičtí. Jistě, trh má svou funkci, ale jen v jedné půlce naší existence, ta druhá je dnes v kómatu. Jen tak si lze vyložit, že lidé jsou schopni konzumovat takové splašky. Vůbec nejde o to, jestli je to obratně napsané, ale o tu vylhanou ukřičenost. Všechno kvalitní je svébytné, ale taky především pravdivé. A to v době, která vše zpeněžuje, zmizelo jak pára nad hrncem. Determinuje to mentalitu, velká většina lidí tak uvažuje, aniž po sobě zanechá něco, co je trvalé a smysluplné, jen konzumuje velmi plytké věci a zpeněžuje i lidi.

Postmoderní diverzita zprůměrnila jakoukoliv tvořivost. Kniha dnes není něco, co povznáší, na to je moc píšících troglodytů. Těm ani vůbec nedochází vlastní prázdnota anebo neumětelství. Výsledkem je fragmentace kvality, duchovna a transcendentních hodnot. Jestli bychom se měli o něco snažit, pak o změnu paradigmatu. Připustit, že jsou vyšší hodnoty, které se nedají prodat na bleším trhu. Proto hledám smysl v každé lidské situaci, ale přitom z nich skládám moderní příběh. Věřím, že tzv. velký román, nebo jakékoliv jiné velké dílo, má šanci měnit mentalitu. Je to lepší, než kupovat něco, co u vyspělého vkusu vyvolává žaludeční nevolnost...

Ukázka z knihy Deník spisovatele