Deník spisovatele – politici připomínají ultras Sparty nebo Slavie…

To, že tolik hňupů a mamlasů na sítích a v diskuzích pod články komentuje to, co jim je na hony vzdálené, je kolorit lidské stupidity, ale to, že i elitní postavy veřejné sféry jedou po svých oponentech jak slepice po flusu, je velký úlet. Připomíná to ultras na stadionech, kde je o barvě nepřítele předem rozhodnuto. Ano, veřejná sféra funguje už dávno jen čistě na první signální a proto mluvíme o postfaktické společnosti. Jenže to není vina nikoho jiného než těch, kdo tak působí. Pravda tady totiž je, jen se bohužel rozpustila ve světě zdání, který většinu lidí pohlcuje. Kdo by se namáhal dřív myslet než soudit, že?

Můžu si zde opět pomoct s Heideggerem, který to, co se dnes děje, nazval upadáním existence. Jestliže si nedáme pozor, ztratíme soudnost, staneme se jen součástí řečí, které se vedou, na tržišti, kde se smlouvá, abychom získali výhody. Je to svět první signální, kde fakta nemají žádnou roli, což můžeme vidět v současnosti. Máme jen rychlé soudy, od boku, o všem, co se kde šustne, aniž by to mělo hlavu a patu. Utrácení času, kdy se všichni navzájem překřikují, aniž by existovali. Většina je lůza, která nikdy pravdu nehledá, ale co ti ostatní? Vážně se chtějí dál podílet na znevážení všech vyšších hodnot?!

Pravda totiž patří do vyšší sféry, kterou smazala post-postmoderna (nebo spíš pseudověk). Pravda je úsudek z více stran, odkrytí toho, co je ve světě zdání v mlze. Nestačí něco označit za dezinformaci, když se nám to nehodí do krámu. Objektivní pravda není černobílá, tudíž se nám úplně líbit nemůže. Některá barva nás vyloženě dráždí, ale pokud máme v hlavě mozek a ne kaši, uznáme to. Pak se neztrapníme tím, že zpochybníme třeba pravost prezidentova podpisu. Jen opradoví ultras řvou, aby se vyřvali a zapomněli na svou bídu. Lidé se dnes dobrovolně stávají ubožáky, aniž by si to vůbec uvědomovali.  

Jestliže slyším, že Babiš není demokrat, zatímco ti druzí jsou, je to zjevně ultra blbost, mimo veškerá fakta. Nemusím být jeho volič a přesto vím, že kdyby takový byl, nejspíš prosadil zákon o povinném očkování na covid, jelikož by si stát ušetřil polovinu problémů. Stejně tak si nemyslím, že je Bartoš fanatik: je ve svém věku zkultivovaný, což mu jeho ultralevicoví přátelé z A2 zazlívají. Těžko u nás prosadí primitivní woke kulturu, kterou si Anglosasové léčí špatné svědomí. Že je levicový, neznamená, že nemůže mít i dobré vize. Ale to se dá říct téměř o každém, jde jen o to si najít určitý konvenující kompromis.

Jestli nás něco odlišuje od zvířete, pak je to myšlení. Je to tenká vrstva, kterou si udržujeme autonomii, bez ní jsme zmatenci, kteří upadají do světa zdání, což se dnes děje. Nelze se vymlouvat na digitalizaci, že se lidé příp. politici chovají jako ultras. Straní proto, protože se bojí, chtějí patřit do tlupy, která jim dá „lajk". Politici jsou k tomu tlačeni ještě víc, jejich rozum je tudíž ohrožený druh. Pak se nedivím, že se často chovají, jako by jim hořela koudel u zadku. Nejsou schopni si sednout a nedělat prudké pohyby, jak nedávno trefně radil Mirek Topolánek. Nestřílet soudy od boku znamená, že máte čas občas používat mozek…

Ukázka z knihy Deník spisovatele