Nevýhodou každé ideologie, byť založené na dobrých úmyslech, je to, že neumí sklapnout kufry a říct, mám hotovo a končím. Začne překračovat to, proč vznikla, deformuje svobodu
Nevýhodou každé ideologie, byť založené na dobrých úmyslech, je to, že neumí sklapnout kufry a říct, mám hotovo a končím. Začne překračovat to, proč vznikla, deformuje svobodu a tím vyvolává odpor. Takovému pokusu o tyranii je nutné se vždy postavit, ať už jde o zvýhodňování barvy kůže, příslušnosti k národu anebo k pohlaví. Po době koronaviru, kdy měli lidé existenční starosti, se opět objevují fašistické tendence, pokusy dělit lidi podle kolektivních znaků. Začíná to vždy v progresivní kultuře, ve filmech a seriálech, které se točí jen o ženách, pokračuje to články o ženách, co trpí nerovností, končí to oficiální nenávistí k mužům.
Bláhově jsem se těšil, že se podívám na seriál o Bauhausu, tedy o slavné škole výtvarného umění ve Výmaru. Natočili ho Němci a vysílala ČT, což mě mělo asi předem varovat. První ředitel školy, známý funkcionalistický architekt Gropius, sedí před velmi přísnou paní a zpovídá se jí z toho, proč jeho škola diskriminovala ženy. Takto celý seriál začíná a když jsem viděl tu fašistickou scenérii, dívat jsem se přestal. Nedozvěděl jsem se nic o tom, jaký umělecký růst škola podnítila, ale dost o tom, že na školu mělo přístup minimum dívek. Považuji přímo za zvrhlé dívat se na historii prizmatem zprůměrněné ideologie doby.
Hodnotit to, co je na člověku nejlidštější, totiž jeho kulturu, tvorbu, vědu nebo umění, pomocí kolektivních znaků, je zločin. Proto si myslím, že ten krásný ideál, který chtěl od 19. století zrovnoprávnit ženy, aby měly stejná práva, dnes překročil kriminální rovinu. Nejde už totiž o práva ani o šance, ale o nezaslouženou moc a vliv. Jestli někdo staví svůj prospěch a úspěch na svém pohlaví, je to proti zákonu i ústavě. Měli bychom na to být citliví a bojovat proti tomu. V krizové době, která dnes je, jsou tyto tendence o to nebezpečnější. Rozkládají společnost, křehkou soudržnost lidí, z velmi nízkých pohnutek.
Nejviditelnější je to vždy v mediální oblasti. Jestliže se propagují lidé jen proto, že mají ten správný biologický znak, je to „chucpe“. Když se občas podívám na českou scénu, jsou tady média, i veřejnoprávní, která vyloženě preferují gender na úkor informační hodnoty. Napadá mě třeba Aktuálně, kterému zřejmě šéfuje majitelova žena. A přitom kvalita, úroveň, je čistě individuální výkon. Dám příklad ze serveru, na který píšu: celebrita iDNES.cz, ekonomka M. Šichtařová. Obsah toho, co píše, považuji občas spíš za potravu pro blbé, ale styl není primárně ani ženský ani mužský, je člověčí, vlastní, tedy kvalitní.
Stejně tak přistupuju i já k Lidské tragikomedii. Snažím se vystihnout toho, o kom píšu, jedno jakého je pohlaví. Může to být stařec, babička, muž nebo žena, dítě nebo ufo. Důležité je vyjádřit ho opravdově, ale přitom stále stejným obecným stylem. Jde mi o nadčasovou výpověď, nikoliv o to hrabat se v tom, jakou kdo má barvu kůže nebo pohlaví. Jenže trend doby je úplně jiný, generuje průměr, který stojí a padá na pohlaví. Lituji všechny ty zženštilé babochlapy, co tomu napomáhají, ty pupkaté redaktory a jiné „mediátory“, kteří si neuvědomují, že ideologie se nezastaví, že i oni jsou určeni ke kastraci a k převýchově…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
