Když jsem si na netu pustil první díl Ochránce, který se nazýval Slabý kus, dostal jsem chuť přehrávání ukončit. Měl jsem chmurný dojem, že se jedná zase o další z pokusů o tendenční seriál,
Když jsem si na netu pustil první díl Ochránce, který se nazýval Slabý kus, dostal jsem chuť přehrávání ukončit. Měl jsem chmurný dojem, že se jedná zase o další z pokusů o tendenční seriál, kterých ČT vyprodukovala za poslední roky habaděj. Nelíbil se mi ten schematismus, kdy dobro je až moc dobré a zlo až moc jednoduše zlé, navíc Lukáš Vaculík, přestože jeho herecké charisma uznávám, mluvil krásně jako kniha. Trochu připomínal postaršího Mirka Dušína, který se jakousi hrou osudu ocitl na střední škole současnosti a všem nastavuje morální zrcadlo. Nakonec si zasloužil i to, že se proti němu postavil celý učitelský sbor.
Ale neodpustil jsem si pustit druhý i třetí díl a vzal seriál na milost, neboť jsem ocenil jednu zásadní věc. A to obsahovou nestrannost, resp. systém padni komu padni, který dělá z postav šustících papírem reálné lidi, aspoň co se týče zacílení příběhů. Je poznat, že se vychází ze skutečnosti, což mi připomnělo Případy 1. oddělení, kriminálky, která vysoce převýšila naši televizní tvorbu. Autoři si nic nevycucali z prstů, což je fajn, protože na jejich autentickou kreativitu bych nesázel ani pětník. Ochránce je dobrý hlavně v uvěřitelnosti kauz: vykreslení postav a další scénáristické prvky jsou už o poznání vyumělkovanější.
Nechápu vůbec, proč zrovna Mirek Dušín musí mít ještě tak strastiplné zázemí, jaké má kvůli tragédii své ženy. Jakoby nestačilo, že řešené kauzy jsou samy o sobě dost tragické: smrt učitelky, smrt vychovatelky nebo šikanista z rozvrácené rodiny. Častým nešvarem pokusů o lepší tvorbu než plytký seriál je přepjatost tragiky, jako by jen tragické muselo nutně znamenat hodnotné. Jenže život, opravdový prožitek, je vždy neuvěřitelná směs humoru a smutných věcí. Tam, kde autoři nechají mluvit realitu, je seriál Ochránce nejsilnější. Což neznamená, že čistě opisují: musí kauzu vměstnat do koukatelného stavu.
Šikana je neodstranitelný jev našeho života. Jde jen o to, v jaké podobě je ještě únosná a společensky snesitelná. Hloupost dneška spočívá v tom, že se domnívá, že ji odstraní do podoby nula. Což naštěstí tento seriál neříká, zaměřuje se na kauzy, které překročily jistou mez, ať už zákonnou nebo morálně tolerovanou. Nejde přece o to, abychom se vyhnuli každému tlaku, posměchu nebo urážce. Aby dítě vyrůstalo jako v bavlnce, aby se nedokázalo bránit nebo adaptovat. To bychom mu posloužili medvědí službou, udělali z něj sněhovou vločku. Vzájemná konkurence je něco, co nevygumuje ani dnešní korektnost.
Ano, dítě je od přirozenosti nezralé a tím pádem instinktivní. Dělá to, co mu velí pudy, dokáže být i velmi kruté. Nelze zabránit, aby si děti zcela neubližovaly, stejně jako to nelze zabránit dospělým. Ale je možné nastavit prostředí, vychovávat, kultivovat a stíhat násilí. Je fajn, že takový seriál vznikl, protože ukazuje, jaké patologie produkuje dnešek, který je prostě jiný než to, co bylo v minulosti. Tehdy převládaly víc holé pěsti, dnes je šikana rafinovanější, třeba i kvůli sociálním sítím. Mobil je často velmi příhodný nástroj, kterým se dá "slabšímu kusu" ublížit. A tak držím palce, aby to Ochránce Luky Vaculík zvládnul...
Ukázka z knihy Deník spisovatele
