Patrně není osoba, která by byla v Česku otloukanější a zesměšňovanější, než dnešní premiér. Je v tom ovšem jisté nedorozumění, protože nedošlo k deziluzi vůči reálné osobě, ale vůči obrazu, který sám o sobě vytvořil,
Patrně není osoba, která by byla v Česku otloukanější a zesměšňovanější, než dnešní premiér. Je v tom ovšem jisté nedorozumění, protože nedošlo k deziluzi vůči reálné osobě, ale vůči obrazu, který sám o sobě vytvořil, vůči marketingovému Andreji Babišovi, který maká, nekecá a chce dobro pro českou zemi. Za maskou sebepropagace se ztratil člověk, ten, kdo něco vybudoval a měl dost možná idealistické pohnutky, když vstupoval do politiky prolezlé korupcí. Stal se dnes v podstatě obětí sama sebe, toho, že vyvolal nereálná očekávání, že se spolehl na to, co je dnes běžné, totiž na svůj marketing v podobě „Čau, lidi“.
Není v tom sám, je pouze jedním z mnoha. Jestliže dnes mnozí tento stav kritizují, měli by si nejdřív zamést před svým prahem. Twitter, Facebook, Instagram plodí strojené masky, ale ne skutečné lidi. Selfíčka, která jsou fenoménem doby, jsou vždy krásnou pózou, ale o člověku, o jeho realitě, nevypovídají nic. Proto neustále dochází k deziluzím, je to spíš defilé nepřirozených masek než lidský život. Lidé přehrávají, snaží se šokovat a ohromit, ale hloubka tomu chybí. Připomíná mi to manýrismus, úpadek po renesanční epoše. I dnes všechno zůstává na povrchu, víc než o pravdu jde o vyumělkovanou kamufláž.
Na začátku 17. století musel přijít Caravaggio, aby vdechl život do strnulé manýristické pózy. Oživil náboženské výjevy, určil cestu, po které pak šli další, Velázquez a Rubens. Oba dokázali přinést emoce, drama, to, co dřív chybělo, ale teprve Rembrandt vynalezl osobitou tvář. Ve stejné době, když objevil Descartes vnitřní mysl, přestal malovat typizovaně, jak to bylo dosud běžné (doklad, že filosofie a umění jdou zpravidla ruku v ruce). Na jeho obrazech se vyjevuje člověk a jeho vnitřní hnutí. Nikdo ještě nedokázal tak mistrně vyjádřit, co se v člověku děje. Moderní obrat k individualitě tak nabral nezastavitelný vzmach.
A pak se přeneseme do éry sociálních sítí. Něco tak typizovaného, plného masek a pózy, abys pohledal. Skutečná individualita se vytratila, zůstal jen bezduchý marketing. Je to vidět třeba i v literatuře, kdy se vytratil zájem o druhé, o jejich vnitřní hnutí. Buď máme vieweghovskou plakátovost, nebo šokézní drásání vlastního já. A ti druzí, jejich tváře, se nám vyhýbají na kilometry. V takovém světě neznáme jeden druhého. Proto se snažím psát jinak, nechci být manýristou. Pro společnost je důležité, aby se lidé poznávali, aby vnímali to, co je pod maskami. Pak nedojde k těm všem deziluzím, které společnost rozvrací.
Ano, Česko je dnes v dezolátním stavu. Jednou z příčin je premiérův obraz, který nekoresponduje s realitou. Jeho nepochopení, že v krizi nestačí dělat dobrý marketing. Mluvit jako kniha, podle toho, co mu napsal jistý marketér. Myslet si, že když jsem řídil firmu s mobilem, že tak můžu řídit i stát. Bez strategie, bez hodnot, za které se lze brát. Skutečný státník má chyby, ale dokáže nadchnout, mluvit sám za sebe. I kdyby to byla mizerná čeština, to mu občané odpustí. Ale musí vnímat to, co se skrývá pod jeho maskou, chlapa z masa a kostí…
Ale třeba premiér sní o tom, že ze své vládní funkce odstoupí a stane se skutečnějším člověkem.
Ukázka z knihy Deník spisovatele
