Deník spisovatele – mladík Feri, falešný rádoby pravicový symbol

Už dlouho jsem neviděl nic tak kýčovitého, jako když se mladík D. Feri nechal fotit s dýmkou, aby napodobil otce zakladatele své strany. Dýmka v ústech kudrnatého mladíka je symbol, a to symbol neautenticity. Má asi v očích mladých voličů ztělesňovat pravicovost, tradici a kontinuitu. Ale bohužel jen ztělesňuje faleš, se kterou jeden mladík naskočil na módní vlnu a snažil se tvářit progresivně, což mu vyneslo popularitu na Twitteru a nakonec taky velký pád. Zkrátka, když je dýmka namarkýrovaná, má zakrýt mělkou nezralost. Místo toho, aby se Feri o životě hodně učil, stala se z něj falešná celebrita.

Ostatně kdo někdy nebyl nezralý nebo neautentický. Když mi zemřel děda, zdědil jsem jeho dýmku a v pětadvaceti ji začal kouřit. Byla to póza, chtěl jsem udělat dojem na holky a brzy mě to omrzelo. Teprve ve čtyřiceti, když jsem se rozhodl psát, hledal jsem těžce vlastní styl a mimo jiné mi v tom pomohla i dýmka. Už jsem se před nikým nepředváděl, ale ta chvíle, kdy si zapálíte, prostě zintenzivní myšlení. Zatímco jste zahaleni voňavým dýmem, váš mozek pracuje. Ne nadarmo byla dýmka nedílnou součástí mnoha myslitelů. Ale nikdy neměla nic společného s pravicovostí, jak to dnes některá média prezentují.

Na první dobrou se mi vybaví třeba Georges Simenon. Jestli někdo dýmku povýšil na umění, pak to byl on, ztělesněním Maigreta; ale svými postoji byl levicový intelektuál. A co třeba psychoanalytik C. G. Jung, který spolu s kolegy ovlivnil pokrokové myšlení 20 stol.? Určitě není dýmka pravicová ani levicová, ostatně stejně jako doutník. Pokud ho měl v puse Churchill, měl ho v puse zrovna tak Castro. Dnes by si ho zřejmě levičák nezapálil, neboť je to škodlivé a nehodí se to. Ale za to nemůže doutník či dýmka, pouze módní pokrytectví. Jestli je někdo autentický, dělá to, co chce sám, protože mu to tak vyhovuje.  

Velkým kuřákem dýmky byl např. Zygmunt Bauman. Zatímco svíral mezi zuby náustek, popisoval, jak se roztéká modernita. Všechno to, co bylo trvalé a hodnotné, se dnes rozmělňuje. Na jednu stranu se spojuje svět, stává se globální vesnicí, na druhou stranu se z lidí stávají jen bezdušší konzumenti. Je to vidět, jak kdysi pevné ideje, to, co nás povznášelo, se drolí jako suché oplatky. Diverzita se zakusuje do všeho, co je ještě silné, a zanechává jen drobky. A tím se živíme, zejména na sociálních sítích, kde převládá řídká strava. Hlupáci sbírají milióny lajků, zatímco myšlení se ztrácí jak pára nad hrncem.

Zdá se, že bez pořádné dýmky to nepůjde. Jestli něco chybí, pak jsou to ideje, v politice, ve vědě i v umění. Ale dokud budou za hvězdu mladíci, co se honí za followery, nic se nezmění. Charisma je v myšlení, tak to bylo a tak to i zůstane. Byť média dělají dost pro to, aby vyzdvihla ukníkané masochisty a sebeutrýzněné aktivistky (třeba Aktuálně.cz). Postavit život pouze na dekonstrukci originality je slepá ulička. To věčné opakování téhož, jehož jsme svědky, vede k demenci. Marketing, který není postavený na osobnosti, velmi brzy vyčpí. Vítejte v Česku, v roce 2021, pár měsíců před celostátními volbami…

Ukázka z knihy Deník spisovatele