Covidová pandemie s sebou přinesla i nečekaná etická dilemata. Ukazuje se, jak snadno podléháme sociálnímu inženýrství, že technokraté, tj. různí experti, z nás dělají pouhá čísla statistiky.
Covidová pandemie s sebou přinesla i nečekaná etická dilemata. Ukazuje se, jak snadno podléháme sociálnímu inženýrství, že technokraté, tj. různí experti, z nás dělají pouhá čísla statistiky. Jsem přesvědčen, že plošnost, se kterou řešíme pandemii, je mimořádně zcestná. Jestliže vymýšlíme masová opatření, výsledkem je nelidskost. Namísto chytrosti, místní zaměřenosti, výběrovosti, jsme svědky zbytečného týrání. Vláda, resp. nikým nevolení experti, už rok šikanují děti, kterým narušují vývoj, spoustu rodin okrádají o živobytí, psychicky deptají dospělé. Ochrana desetisíců rizikových se podepisuje na deseti miliónech lidech.
Moderní doba přinesla zálibu ve velkých číslech. Přinesla rovněž masovou výrobu a velkochovy zvířat. Jestliže jsme se zalekli, když nás tato záliba přivedla k Osvětimi, nezalekli jsme se toho u velkovýkrmen. Ptačí chřipka, obdobně ošidná jako koronavirus, napadá naše velkochovy. Veterinární správa, když zjistí, že je několik zvířat nakaženo, likviduje preventivně celý chov, čítající často desetitisíce zvířat. Kachny (husy, krůty) se chytají a ručně házejí do kontejnerů, do kterých je puštěn oxid uhličitý, aby je hromadně usmrtil. Často, dřív než zvířata usmrtí plyn, udusí se navzájem pod vahou vlastních těl.
Co tím chci naznačit? Že stojíme ve 21. stol. před ožehavými dilematy naší technokratické společnosti. Vždycky, když vidím ty experty, kteří argumentují čísly, já vidím konkrétní lidský osud. Jsme schopni posoudit, zda smutek ze ztráty starého člověka přehlušuje to, že rodina přijde o své živobytí nebo dítě o své dětství? Opravdu nás nemoc, která má poměrně nízkou smrtnost, má tak paralyzovat? Jaktože, pokud jsme tak technicky vyspělí, nemáme chytrá opatření? Může expert, který je tak specializovaný, vůbec přehlédnout celkový dosah? Nestalo se v dějinách až příliš často, že zvítězilo zvrhlé „kolektivní řešení“?
Podotýkám, že na všechny otázky neznám odpověď. Když se vrátím k ptačí chřipce, chápu, že je složité separovat nemocné. Zvlášť v obrovských halách, kde se mačkají zvířata jedno na druhé. Je ovšem otřesné je vidět, jak se strachy choulí, když jdou do plynu. Velkokapacitní výroba potravy je něco, co si lidé neodpářou. Znásilnili přírodu tak, že dělají ze živých tvorů polotovary. Nedokáží jim zajistit ani trochu přirozenosti v životě a vůbec ne ve smrti. Když přijde nemoc, velká hala svádí k utilitaritě a k masové likvidaci. Navíc máme zastaralou techniku, která připomíná spíš totalitní padesátá léta.
Příliš často děláme z jednotlivců jen čísla statistiky. Uniká nám, jak snadno je lze dezinterpretovat. Zaklínáme se vědou, ale experti, které vláda losuje z klobouku, nejsou žádnými vědci. Ti totiž vždy pochybují a nedělají z lidí pokusné králíky. Technokrati vidí jen teorii, která se ovšem ve společnosti stává pokusem omylem. Jsou typickými fachidioty, jimž chybí sociální inteligence. Proto také často selhávají, i když si to uvědomíme až ex post. Vláda odborníků je mýtus, jediné řešení je vrátit se tam, kde začíná zastupitelská demokracie. Současní politici, kteří byli zvoleni ve volbách, nesou morální zodpovědnost…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
