Deník spisovatele – když se trápí česká vláda, trápí se i čeští občané...

Zdá se mi laciné vinit za stav, ve kterém se v novém roce 2021 nacházíme, pouze naši vládu. Žádná vláda není tak geniální, aby zvládla pandemii bez ztráty kytičky, problém ovšem jsou metody, které přijala většina lidí jako jediné možné. Tyto metody jsou pro chytrý národ nedůstojné, bohužel vystihují mentální slabost těch, kdo pracují v důležitých institucích, kteří jsou placení státem. Ať už jde o management ministerstev nebo o zdravotnické vlivné experty ve struktuře státu. Sestavit jednu excelovskou tabulku nebo sevřít život společnosti do pětitabulky ve Wordu je trochu úsměvné, ale hlavně to připomíná rok 1358.

Ano, jistě máme mrtvé a na úsvitu je vakcína, ale škody, které totálním zabedněním vzniknou, se teprve projeví. Budou hůř spočitatelné, ale o to víc poškozují společnost. Právě pro tak malý (desetimiliónový) národ bylo možné zvolit jinou cestu, odpovídající technologiím doby. Vytipovat cca 3 milióny ohrožených a věnovat jim veškeré úsilí, trasovat je, chránit a dát maximální péči. Zbylých 7 miliónů mělo normálně žít, udržovat kontinuitu a rozvíjet svůj talent. Přesně to je ta pravá solidarita, to ostatní jsou řeči slabých, kteří touží po tom, aby byli všichni stejní. Kvůli nim společnost promrhala příležitost být o kousek větší.

Je pravda, že jsme rovnostáři, ale ceníme si chytrosti. I přes veškerý strach, který se kolem pandemie šíří, tušíme, že stát selhal především v tom, jak humpolácky reagoval. Jenže co bychom chtěli, když nejsou lidi, kteří by měli odvahu riskovat. Posledních dvacet let jsme podlehli ideologii, která všechno, co vidí, zprůměrňuje. Antidiskriminace v důsledku znamená, že i na vysoká křesla přišel průměr. Ten, který nikdy nevybočí z řady, protože to má v krvi. Jak chtít od všech těch humanitních vysokoškoláků, aby nebyly tak strašně konformní? Když jejich jediným talentem pro kariéru v institucích je politická korektnost?  

Když chcete invenci, musíte ji respektovat. Jenže takovou odlišnost právě ideologická správnost nepřipouští. Vidíme to i ve veřejném prostoru, kde exhibuje neuvěřitelný průměr. Přežvýkané názory, jako kdyby jim je nalily do hlav genderistky. Namísto obecných idejí, nových myšlenek, žadonění o uznání vlastní identity. Jak by mohl zakomplexovaný člověk vůbec něco tvůřčího vyprodukovat? Bohužel tento druh je všude, na ministerstvech, úřadech i médiích. Jestliže svého času řádil ve školství, kde chtěl inkluzi všeho, co se hýbe, proč by dnes v nejtěžší krizi od války neřádil na ministerstvu zdravotnictví?!

Veškerá tvořivost se pak projevuje v letáku s příšerně hrozivou injekční stříkačkou. Ano, opět nás zachrání vědecká invence v podobě vakcíny, ale sami na sebe být pyšní nemůžeme. My jsme dokázali jen se zabednit, což je na 21. století málo. Zvítězilo dogmatické myšlení těch, kdo jsou slabí na to, aby mysleli tvořivě. Nevýhodou kolektivismu je jeho konformita. A ta dnes závisí na ideologii průměru, stejnosti, odstranění všech „nepříjemných“ projevů. Těch, které nutně být musí, aby se společnost vyvíjela a nezakrňovala. Bohužel, jak zpívá skvělá česká kapela Lucie: středověk nekončí, středověk trvá…

Ukázka z knihy Deník spisovatele