Je smutné, že po dvou letech Covidu, který mladé lidi přikoval do izolace a způsobil jim spoustu traumat, o kterých zatím ještě nevíme, musí čelit ještě válečné scenérii v Evropě.
Je smutné, že po dvou letech Covidu, který mladé lidi přikoval do izolace a způsobil jim spoustu traumat, o kterých zatím ještě nevíme, musí čelit ještě válečné scenérii v Evropě. Přesto si myslím, že je nutné, aby se seznámili s tím, co je reálná existence. Doposavad žili v přesvědčení, že důležitá je prezentace na sítích, propadání do depresí, kdykoliv se na ně někdo křivě podívá, nebo jim nepřizná jejich identitu. Tato éra tmavne ve stínu války do podoby blasfémie, tj. do rouhání proti naší civilizaci. Dopustili jsme, aby na celém Západě vyrostly sněhové vločky, které mají tendenci roztát, kdykoliv jim někdo ublíží.
Vůbec by měl Západ přehodnotit své hodnoty. Neříkám, že postmoderní obrat byl úplně k ničemu, ale jestli je dodnes mladými aktivisty tak vzýván Foucault, je to spíš znak degenerace. Dekonstrukce moci, kritika autority, byť by to byla třeba jen rodičovská výchova, selhaly. Od nultých let se jeví bezmoc Západu v mnoha geopolitických ohledech. Jeho moc, ta, kterou si vybudoval po válce, postavená na univerzalismu osvícenství, se rozpadá v kulturních válkách. Dnes je vidět, jak směšné jsou to války ve světle skutečných raketometů. Slova jako síla, odvaha, osobnost, by se měla vrátit do našich slovníků.
Je až trapné, jak sebedestruktivně se Západ choval. Místo toho, aby si cenil toho, co jeho předci pro demokracii udělali, třeba Lincoln nebo Churchill, začal bořit pomníky. Jako by konec dějin, který trval tři dekády, umožnil iluzi, že silný muž je přežitek. Projevilo se to všude, zvlášť v kreativní sféře, která určuje trendy: najednou nešlo o výlučnost, ale o dohánění průměru, nivelizaci celku. Jenže poválečný úspěch vzešel ze svobody, podnikavosti a výlučnosti. Tyto atributy jsou ovšem úspěšně ničeny těmi, co nejsou ochotni uspět v konkurenci. Proto naříkají, žádají satisfakce, ale žádné hodnoty nevytváří.
Jediná cesta, jak porazit relikt minulosti, tj. Putina, je být mnohem kreativnější společnost. Ano, Západ je technologicky vyspělý, ale stále je to málo proti barbarské síle. Hledat zdroje, ať už lidské nebo energetické, lze jen ve svobodné konkurenci. Každá ideologie, která plánuje, je v podstatě omezením, viz Green Deal. Pokud je svoboda, je vždy kreativita, tj. prostor plný možností. Západ si příliš často uzavírá cestu k lepšímu ve vidině dobrého, proto dnes degeneruje. To píšu i v situaci, kdy vidíme úžasnou tvořivost třeba hackerů cílících na Rusko. Dřív bychom to vnímali jako zločin, dnes je to inspirující.
Snažím se vysvětlit své starší dceři, že jsme v NATO. Že bychom u nás neměli propadat panice ani úzkosti, patříme na Západ. Aliance je obranný pakt, synonymum západních hodnot. Těch, které byly tak úspěšné v době studené války, jediné, co musíme, je tyto hodnoty oprášit. Přestat dávat prostor ublíženosti umělých traumat. Náraz reality, která je z masa a krve, by měl přinést vystřízlivění. Univerzalismus hodnot znamená rovnost pro každého a také šanci každého uspět. Jestli se Putin může něčeho bát, pak je to silná společnost, která se skládá ze svobodných lidí, vytvářejících mocenskou, civilizační převahu…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
