Deník spisovatele – hon na Babiše pořádají slaboši příp. zbabělci

Jak ubohé, když se politika smrskne na hon na jednoho člověka, zvlášť v pluralitní demokracii, která by měla stát na střetu názorů. Nemyslím si, že by lídr trojkoalice Fiala byl bez hodnot, ale fronta, ta kulturně-mediální, je tak zaslepená nenávistí k premiérovi, že je ochotna vygumovat z mysli ideové rozdíly koaličního slepence, jen aby dosáhla konce nenáviděného člověka. Nenávist je totiž výsledkem závisti a frustrace z nedocenění, které některé matadory provází už z dob Občanského fóra. Je to příliš málo na dobrou politiku a ještě míň na veřejnou úctu. Politika jako střet věcných argumentů dostala opět jednou na frak.

Nijak neobhajuji marketingovou nicotu vlády, kupování si voličů je mi proti srsti, spotřebitelská mentalita je metla dneška. Ale ještě víc mi vadí nenávist vůči úspěšným, která je příznakem malosti, českého rovnostářství a maloměstské průměrnosti. Myslím, že ji poznali v moderní době všichni výjimeční, dokonce i V. Havel, ačkoliv měl podporu elit, nebyl přijatelný pro spoustu malých. Ale zejména další, V. Klaus, M. Zeman nebo dnes A. Babiš poznali, co to znamená, když se chováte autonomně. Tím myslím to, že kdo chce v Česku mít úspěch, musí se psi výti. Jde ovšem o přiměřený úspěch, žádné vyvyšování není dovoleno. 

Tahle mentalita není nic nového, napadá mě dost příkladů, třeba už Ludvík XIV. zažil Frondu, to je spiknutí, které chtělo, aby byl jen první mezi rovnými, což vyvolalo krizi Francie 17. století. Vždy jde o to, jestli ten, kdo nese největší zodpovědnost, dokáže být i vůdcem. Země bez silné osobnosti, zejména malé Česko, je vždy v ohrožení, protože spiklenci se nakonec rozhádají a zemi oslabí. Jestli se dnes spojili, aniž by je pojila víc než nenávist, je to málo pro společnost. Celá kulturně-mediální fronta jako by stále o sobě říkala: jsme malí a průměrní, proto nikoho, kdo nás zastiňuje, tady nechceme.

Kontroverze je průvodním znakem osobnosti, jestli je sympatická všem, pak je to nejspíš herec nebo šašek. Jenže toto malí nepochopí, chtějí sobě rovné, přijatelné, neškodné, a pak se diví, že jejich politika nefunguje, že nejsou úspěšní. Obklopují se slabochy, kteří bojují vždy ze zákulisí, jako třeba Z. Bakala (nebo taky I. Lukačovič). Proč se mediální magnát, který dělá už přes dvacet let „politiku“, nedokáže postavit lidem čelem, nést zodpovědnost za to, co dělá? Možná tuší, že to není tak snadné, být na očích a vyvolávat zášť. Jenže bez toho zůstane jen šedou eminencí, kterou budou lidé spíš pohrdat.

Je totiž paradoxem, že odvaha se nakonec vyplácí. Můžete vyrobit kauzu typu vila ve Švýcarsku, ale přesto se V. Klaus stal prezidentem. Malí totiž soudí podle sebe, myslí si, že každému jde o koryta, a neví, že skutečná osobnost chce zápis do historie. Ano, je v tom jistá megalomanie, ale bez takových lidí společnost nevzkvétá. Jsou potřeba ve všech oborech, ať už v politice, v podnikání nebo v umění. To je dnešní fáma, že korektnost nás zcivilizuje: bohužel vede ke stagnaci. Ale to se na Aktuálně.cz nebo na Seznamu Zprávy nedočtete, tam se brojí proti Babišovi nebo se juchá nad zastoupením některé z menšin v parlamentu...

Ukázka z knihy Deník spisovatele