Deník spisovatele – chybí nám ideový střet Topolánek s Paroubkem

Největším podvodem dneška je to, že progresivisté, u nás i ve světě, prohlašují, že korektní je to samé co být slušný, resp. že nekorektnost není v souladu s dobrými mravy. 

Největší podvod dneška je ten, že progresivisté, u nás i ve světě, prohlašují, že korektní je to samé co být slušný, resp. že nekorektnost není v souladu s dobrými mravy. Jenže je to jako vždy složitější, protože dobré mravy pěstujeme od dob, kdy jsme byli opice, jsou regulativem chování, abychom se mezi sebou nepozabíjeli. Někdy jsou až příliš regulativní, což vyvolává konformitu, jindy můžou být uvolněné, což přináší anarchii. Přesto jde stále jen o regulativ chování, nikoliv myšlení. Jestli něco reguluje myšlení, pak je to vždy jen ideologie, která chce lidi přetvořit do předem vysněné podoby, což dělá dnes politická korektnost.

Taková ideologie nekontroluje pouze pudy, ale také rozum. Rozlézá se do škol či univerzit, kde vymývá dětem mozky. Zakazuje odlišné názory, ať už v médiích nebo na sociálních sítích. Být nekorektní lze být i vkusně, což není nic proti dobrým mravům. Ale být korektní znamená být nevkusný, jelikož hlásám dogmata. Kdo omezuje svobodu slova (i myšlení), omezuje spontánnost, bez které společnost chřadne. Což je téma, které je pro mě naprosto klíčové: Spontánnost je podmínkou kreativity, bez ní nemůžeme nic vytvářet. Proto je společnost tak sterilní, protože se neslušné chování zaměňuje za nekorektnost.  

Je to dobře vidět i např. na politickém kolbišti. Od časů, kdy se naposledy střetly jasné politické ideje, uplynulo patnáct let. Tehdejší protivníci ještě pokračovali v tom, co dělali před nimi Klaus se Zemanem: vyprofilované ideje, kam se má společnost ubírat. Proto taky dokázali získat tolik voličů, jako po nich už vlastně nikdo. Pozor, neobhajuji žádné vulgarity, obhajuji ideovou kreativitu. Tu, kterou západní korektnost zašlapala úplně do země. Ještě Tony Blair měl nějaké vize, byť nastoupil třetí cestu, která možná přispěla k ideové rozplizlosti. Po něm ale už nikdo výrazný nepřišel, zůstává jen šaškovský marketing.

Souboj mezi rovností a svobodou je spojitá nádoba. A na ní je založený všechen blahobyt, čím víc lidí je si rovných, tím víc je svobody, čím víc lidí je svobodných, tím víc je rovnosti. K tomu nám dopomáhá souboj rozdílných idejí. Jestli ovšem někdo začne dusit svobodu, třeba i myšlení, vytváří nerovnost a některá prasata (dnes menšiny) jsou si rovnější, jak napsal Orwell ve Farmě zvířat. Jestli někdo začne kastovat lidi, vytváří nerovnost a dusí tím svobodu (jako fašismus). Proto je korektnost tak nebezpečná, i když si to všední lidé neuvědomují, leckdo dokonce kolaboruje, ze své hlouposti nebo oportunismu.

Každopádně korektnost dusí politické ideje. Ne nadarmo máme ve stranách tak vágní populismus. Představa „catch all party“ je ohavnost, poněvadž vede k fašizaci (orbanizaci) společnosti. Druhý extrém je politika založená na korektnosti, Cancel culture a chiliastických bludech. Jestli nám něco chybí, pak souboj o to, jak dosáhnout rovnosti na jedné straně a svobody na druhé straně pro všechny. Nikoliv jen pro vyvolené, jak se to dnes děje, když tak pozoruji ty kulturní války. Ty jen zastírají pravý stav věci; totiž, že když chybí kreativita, dojde na korektnost. Snaha umlčovat druhé je vždy jen výraz vlastního komplexu méněcennosti...

Ukázka z knihy Deník spisovatele