Deník spisovatele – Češi, nenechte se manipulovat sebemrskači…

Opravdu mě baví, kolik našinců, snad z nedostatku vlastní sebeúcty, má potřebu hodnotit českou povahu, pranýřovat ji nebo ji tahat bahnem, což se za poslední roky stalo snad národním sportem. Nejsem národovec, je to podle mě přežitek, přesto miluji rodnou řeč a považuji ji za velkou hodnotu těch, kdo ji používají. Mám tedy i rád je, když ji používají, snaží se skrze ni myslet, jak nás poučil už Wittgenstein, protože bez řeči bychom byli jen otroci jiných, schopnějších jazyků. Je naším údělem používat češtinu, skrze ni myslet, proto bychom se neměli podceňovat, naopak bychom se měli snažit stát se schopnějšími.  

Je to malý zázrak, že čeština přežila, je to výkon kreativity, měli bychom na to být hrdí. Nebyla to vždy samozřejmost, jak víme, ještě v minulém století nás poněmčovali nebo porušťovali. Dnes nás opět někdo ukázňuje, pod dohledem těch, kdo mají sami máslo na hlavě. Dějiny jsou nepříjemné v tom, že nastavují zrcadlo, což svádí k sebehaně. Jak se mají snést třeba Francouzi nebo Němci, kteří spoluzavinili dvě světové války (svou touhou po koloniích a právem na půdu)? Dnes si západní země včetně Anglosasů sypou popel na hlavu za to, že kolonializovali, ale přenášejí své neurózy imperialisticky do celého světa.  

Ano, západní korektnost, touha zachránit klima, je především neuróza z potlačených pudů. Všechna dřívější vyvolenost se potlačila pod dojmem hanby do sebemrskačství. Vede to ke stejným koncům jako nadřazenost, tj. ke spasitelským komplexům. Stačí znát trochu psychoanalýzu, abychom věděli, že Západ je nemocný. Vůbec nejde o planetu, ale o duši, která opět moralizuje sama sebe. Tíha falešné morálky peskuje cokoliv, co je zdravé, přirozené, spontánní. Potřeba omezit život, poučovat ty, co chtějí žít, je hlavním projevem nemoci. Jako by neuróza - klimatická ekologie - mohla spasit všechny hříšníky.

Ano, spíš to připomíná náboženské třeštění. Příliš modloslužebnictví vedlo k umrtvování těla tak, jako k němu vede ekologie. Jenže je to jen neuróza, strach před sebou samým. Člověk je něco, co má být vytvářeno, na úkor přírody. Tak je to od zrodu civilizace, chce to jen znát dějiny, nastavit si pravdivé zrcadlo. Obděláváme přírodu, abychom žili, vylamujeme si zuby, nehty, tvoříme umělost, abychom byli lidštější. To je podstata dějin, každá epocha měnila svět, přírodní živel, aby žila líp. Kdybychom se zastavili, pak vymřeme; zákonitost evoluce. Proto je i změna klimatu přirozená, ať se to někomu líbí nebo ne.  

Kreativita závisí na ohromné přizpůsobivosti. Pokud ji zastavíme, vytvoříme další totalitní skanzen. Koncentrák, jako byl komunismus. Ukázňování toho, co chce růst, je proti existenci. Zvlášť Češi by si měli dát pozor, sotva se nadechli svobody, už je chtějí umravňovat. Třicet let je málo na to, aby vznikla skvělá společnost. Je v ní spousta malosti, omezenosti nebo průměrnosti. A pak jsou tady ti, co pomlouvají, zesměšňují a pokouší se sebemrskat. Naštěstí máme jazyk, ve kterém můžeme myslet, být v něm sami sebou, tvořiví a jedineční, což nám dává šanci, že si nenecháme vnucovat koloniální neurotismus…  

Ukázka z knihy Deník spisovatele