Už je to bezmála rok, kdy vláda vyhlásila svatou válku koronaviru, a za tu dobu se odhalila jedna trpká zkušenost, že plošné restrikce po vojensku nefungují a že tato bitva je už dlouho prohraná.
Už je to bezmála rok, kdy vláda vyhlásila svatou válku koronaviru, a za tu dobu se odhalila jedna trpká zkušenost, že plošné restrikce po vojensku nefungují a že tato bitva je už dlouho prohraná. Zavřít obyvatelstvo, tvrdě omezit život, trestat a vyhrožovat, je cesta zejména v Česku velmi nejistá, zvlášť když nepotíráte armádu, ale chřipkový vir, který je součástí biosféry od dinosaurů. Pokud dnes mýtíme koronavirus, který přebil chřipku, příště přebije koronavirus ještě horší parazit. Jenže v éře Twitteru a marketingu je těžké pochopit, že viry nejde vymýtit, ale lze se na ně jedině adaptovat, tedy je de facto civilizovat.
Jak by taková civilizace měla vypadat? Určitě ne tak, že zastavíme na x-let svůj drahocenný život. To hlásají experti, solidní sociopati, kteří jsou čistí teoretici, ale život jim utekl mezi prsty. Jednoho vojenského stratéga jsme už měli tu čest v jeho papalášství poznat. Kvůli němu a jemu podobným je dnes stát na pokraji vyčerpání. Není to jen o přetížených JIPkách, jak se nám snaží vnutit, ale o devastaci života. Jestliže lidi dusíte v tom, co je pro ně přirozené, dusíte jejich motivaci. Jejich odpovědnost klesá tím víc, čím víc jim nutíte roušky anebo dnes respirátory. Příště jim budete muset vnutit plynové masky s choboty.
Většina lidí dnes používá ochranu jen formálně. Opravdu si chceme hrát na něco, co je chiméra? Ano, zdraví je nejcennější majetek člověka, kromě jeho lidské důstojnosti. V historii se mnohokrát potvrdilo, že lidé chtějí raději svobodu, která jim vrátí důstojnost, než otrocký život. Tato volba je zřejmá stále, i v době koronaviru. Je to stejné, jako když se po roce 1989 dostaly státní ruiny do rukou soukromých vlastníků. Náhle se lidé začali bát o svůj majetek, začali se o něj starat, aby ti druzí neřekli a aby se před nimi ukázali. Tak funguje i ochrana zdraví, holenkové. Chce to jen opustit své pokusné laboratoře a vnímat svět.
Navíc riziko je nedílnou součástí civilizace. Propadli jsme chiméře, že lze všem lidem zajistit dlouhověkost. Nejlépe na státní útraty, podle direktiv, které určují technokrati. Ani naši předci nikdy nevěděli, jestli přežijí válku nebo pandemii. Nenapadlo by je vinit za to ty mladší a zdravé a žádat po nich sebeobětování. Tak altruismus nefunguje, leda v hlavách expertů, co mají lidi za kuřata. Zajistí jim teplíčko, žrádlo, technologický věk dožití a naplánovanou smrt. Pěkně děkuji, nechci. Krása života je v riziku, které nás nutí k zodpovědnosti. Každý sám nejlíp ví, co potřebuje, to mu žádná marketingová vláda nezajistí.
Apropó, marketing nás už úplně zblbnul. Ten řeší jen to, co chceme slyšet dnes a nemá žádnou strategii. Loni na podzim jsem tady položil otázku, zdali vláda vůbec ví, co bude dělat na jaře. Jestli nekonečný lockdown nebo něco chytřejšího? Nemůže přece být tak hloupá a netušit, že virus je přirozený a že tady zůstane. Vakcinace pomůže rizikovým, ale nikdy se ho nezbavíme. Co chce vláda dělat na podzim? Posílit imunitu anebo jen stále barikádovat? A tak pořád dokola další léta? A budeme se dusit v rouškách a v respirátorech a místo zdravého pohybu vysedávat doma, zatímco venku budou chodit lidé ve skafandrech?!
Ukázka z knihy Deník spisovatele
