Jestliže film vždy hledal náměty v literatuře, může si i literatura dnes brát inspiraci z filmu. Pouze je asi potřeba se vracet k mistrům žánru a ne k epigonům, kteří v posledních třech dekádách postmoderny film zcela vybrakovali.
Jestliže film vždy hledal náměty v literatuře, může si i literatura dnes brát inspiraci z filmu. Pouze je asi potřeba se vracet k mistrům žánru a ne k epigonům, kteří v posledních třech dekádách postmoderny film zcela vybrakovali. Když jsem si nedávno pustil film Vertigo od Hitchcocka, užasl jsem, jak stále silně působí. Je to mnohovrstevnatý mysteriózní film, který díky svému námětu zůstal působivý. Podle britské ankety z roku 2002 je to druhý nejlepší film historie (po Občanu Kaneovi).
Pro mě je Vertigo spolu s Přeletem nad kukaččím hnízdem a Kmotrem vůbec nejoblíbenější film. Důležité je si uvědomit, že velké filmy vznikaly na základě literární předlohy. Originální román udělal originální film, bez toho by nebyla zlatá éra kinematografie. Když je námět slabý, je slabý i film, a když se píše scénář bez literatury, bez silného vnitřního pnutí, je v něm kalkul a účelovost. To můžeme ostatně pozorovat ve filmu poslední roky i v české kinematografii.
Vertigo je vynikající od svého námětu až po provedení. Námět na první pohled je jednoduchý: muž, který odešel od policie, protože dostává závratě, má sledovat manželku svého přítele. Přítel se bojí, že se jeho nervově labilní ženě něco stane. Je krásná a hlavní hrdina ji sleduje a zažívá různé mysteriózní situace. Nakonec ho žena, do které se zamiluje, odvede ke staré kostelní zvonici, kde ona běží nahoru, zatímco on má závrať, a pak ji vidí, jak padá dolů.
Tady by se mohl napínavý film skončit, ale právě námět přinese rozměr, který z filmu udělá klenot. Film pokračuje tím, že hrdina trpí, že kvůli svému strachu o ženu přišel. Potká na ulici velmi podobnou dívku a dvoří se jí. Netuší, že je to právě ona, žena, kterou jeho přítel použil, aby mohl zabít skutečnou manželku. Chce, aby byla ve všem stejná, musí se stejně oblékat a ona to z lásky k němu udělá. Nakonec vylezou na starou zvonici, kde dívka, když je prozrazena, padá dolů…
Svým námětem získal film hlubší význam. Je v něm mnoho poloh, které na nás působí. Zločin a trest, láska až za hrob, iluze a skutečnost. Falešný konec a nečekané pokračování nás ohromí. Není důvod, proč by to samé nemohla svést i literatura. Ostatně není to jen to, je to i o tom, jak bravurně je film udělaný. Pověstná Hitchcockova preciznost, důraz na situace tak, aby stupňovaly napětí, žádný balast, žádná zbytečná scéna, která by měla rušivý efekt.
Mistr hororu dokázal točit i velké filmy. Namátkou Pověstný muž nebo Okno do dvora. Vždy mu šlo o napětí situací, popis byl až druhotný, což je mi i pro psaní blízké. Ani jeden záběr nebyl bez účelu. Výsledkem je nadčasové umění, které přetrvá, protože je srozumitelné. Filmový efekt díky síle námětu působí a třešničkou na dortu je zážitek vizuality. Jsou přeci jen věci, které literatura tak dobře jako film neumí.
Třeba vyvolat v nás přímo hororový pocit závratě…
Ukázka z knihy Deník spisovatele
