8 zaručených způsobů sebevraždy

Potom, co si Libor přečetl v Magazínu na víkend zajímavý článek nadepsaný „7 zaručených způsobů sebevraždy", jako kdyby se mu tím změnil život. Od té doby už na nic jiného nemyslel.

To je až tak jednoduché? říkal si. Stačí se řídit názory expertů? Vybrat si pro sebe nejlepší způsob, postupovat podle návodu, který byl v článku uvedený, a vyřešit jednou provždy svůj problém?

Po rozvodu se svou manželkou, bydlel Libor v podnájmu. Manželka ho tak oškubala, že si nemohl moc vyskakovat. Měl pronajatý pokojík v prvním patře rodinného domu. Ten pokoj patřil kdysi dceři jeho nových bytných. Byli to staří manželé a neustále se jim něco nelíbilo. Platil v termínu, ale přesto si ho příliš neoblíbili. Žádné vaření, návštěvy ani ponocování. Když si pustil televizi, přišla na něj bytná, aby zvuk ztlumil. Bydleli ve vilové čtvrti, kde se všichni navzájem znali.

Libor si připadal jako vyvrhel. Sotva vyšel z domu ven, pohla se záclonka v okně a oči paní bytné ho sledovaly. Jako kdyby byl zločinec. A když se tak člověk cítí, tak se tak začne i chovat. Měl toho všeho už po krk. V práci, v soukromí, i tady. Jeho žena s ním vůbec nemluvila. Nejlepší bylo to skončit. Lehl si na proleželou postel a začetl se do Magazínu na víkend.

„Nejčastějším způsobem sebevraždy je otrava pesticidy." Jasně, pomyslel si, ale kde vezmu ty pesticidy? Jediné prášky, které mám, je ibalgin. A ten je tak starý, že má už po době platnosti. To by se mi mohlo udělat blbě, což bych nerad. Nechtěl bych se pozvracet. To se při otravách stává a bytná by to musela pak uklízet. Navíc by mi to jistě přičetla zpětně k nájmu.

Tak co tam máme dál? Zastřelení se. Jenže kde sebrat pistoli? Účinnou, levnou a nenápadnou? Tady v tom maloměstě? Na bleším trhu? Nebo snad u Vietnamce ve večerce? A i kdyby ji koupil, nadělal by s ní akorát bordel. Výstřelem by zalarmoval půl čtvrti. Ustřelil by si kus hlavy a byl by navždy mrzák. Zase jen další náklady, na které nemá peníze.

Skok z výšky nebo pod vlak. Jistě, ale kde? V okolí moc činžáků ani mostů není. Pracuje ve skladové hale a bydlí v prvním patře. Kdyby vyskočil odtud z okna, jen by si něco zlámal. A vlak přijíždí do města dvakrát třikrát za den. Už se vidí, jak mrzne někde před nádražím. Vlak tam stejně přibržďuje a možná by mu přejel nohy, ale nezabil by ho.

Další způsob je podřezání se. Na to vážně nemá žaludek. Člověk se musí přesně říznout, žádná řezničina. A Libor nesnáší pohled na krev. Omdlel by dřív, než by si nařízl žílu. Navíc ani nemá vanu, aby si ponořil ránu do vody. Bytná by stejně brzy přiběhla, proč tak dlouho pouští vodu?!

A ty další možnosti? Otrava plynem? Jasně, musel prodat své auto a tak se nemůže ani otrávit splodinami. Navíc by je neuměl vyvést do kabiny. Dát hlavu do trouby v kuchyni taky nemůže, je elektrická a jen by ho spálila. A utopit se? Kde jako? V požární nádrži? V řece je málo vody. Na přehradě by to možná šlo, ale nejsou tam žádné kameny, lidi je všechny rozkradli.

Jediná možnost je oběšení se. Začal se na to připravovat. Koupil si provaz a naučil se uvázat si smyčku. Ještě že máme internet. Tam najdeš všechno. Pak si zařídil poslední věci. Nebylo jich zase tolik. Vyřídil si povinnosti v práci a vzal si dovolenou. Na sebevraždu potřebuješ klid. Je to něco jako odjezd na velmi dlouhou rekreaci.

„Celý den budu pracovat," řekl po ránu své bytné.  

„Nejdete do práce?"

„Ne, mám homework..."

Vynesl odpadky a vrátil se nahoru. Měl uklizeno, zbavil se všeho, co už nemělo žádný smysl. Zůstaly jen doklady, peníze, klíče. Čisté oblečení, aby ho mohli převléknout do rakve. Televize, ve které pustil retro hudbu. Zlaté osmdesátky, měl to tak rád. Hygienické potřeby, aby si nepřipadal jako čuně, až se bude věšet. Dopis na rozloučenou.

Je třeba postupovat metodicky, pomyslel si. To mu vždycky šlo. Jeho manželka mu to nejvíc vyčítala. Nedostatek fantazie. Žádná spontaneita. Nudnost. Pragmatičnost. Přízemnost. Odšrouboval lustr, který visel na kovovém háku. Několikrát nosnost háku už vyzkoušel. Věděl, že jde na jistotu. Lustr odložil a na hák uvázal provaz.

Ještě jednou se začetl do článku v Magazínu. Aha, je třeba si uzel stáhnout co nejvíc. Pak je největší šance, že si zlomí vaz. Bál se komplikací. Pod židli, na kterou si vylezl, rozložil peřinu. Až židli skopne, peřina utlumí její pád na podlahu. Bytná je nahluchlá, ale sichr je sichr.

Utáhl si pevně provaz kolem krku. Chvíli tam jen tak stál. Jednu nohu si položil na opěradlo židle. Cítil, jak se viklá. Co ještě zbývá?! Je to vážně všechno?! Nic jiného už nebude?! Jen dokonalá smrt?! Zazvonil mu mobil. Sakra, proč si ho nevypnul? Nevolá jeho láska?

Vyprostil se a šel to zvednout. „Dobrý den," ozvalo se, „Nováková, Byznys finance, máte čas na monitorovaný rozhovor? Chtěla bych se vás zeptat, zda víte o naší nové službě? Pět procent sleva na spotřebitelský úvěr. Do výše milión korun. Akce platí do konce roku..."

V téhle pokročilé době nemáš ani kdy se zabít, pomyslel si.

Pak odhodil mobil, přešel ke stolu a nalil si zbytek whisky. Byl to sice pomalejší způsob, jak se sprovodit ze světa, ale o to příjemnější. 

Povídka z cyklu Lidská tragikomedie