Sir Nicholas Winton patří mezi ty osobnosti, které pro jejich přínos lidstvu Bůh pravděpodobně z vděčnosti odmítá nechat v poklidu zemřít.
28.10.2014 - Stopětiletý zachránce 669 dětí židovského původu z tehdejšího protektorátu Čechy a Morava se tak v rámci oslav 28. října dočkal i nejvyššího českého státního vyznamenání, Řádu bílého lva. Možná však ani sám netušil, že o pár hodiny později převezme stejné ocenění také slovenský premiér Robert Fico, předlistopadový člen Komunistické strany Slovenska, která jak známo vedla v 50. letech nepřátelské kampaně proti sionismu, mnohé z tzv. „Wintonových dětí“ poslala po návratu do vlasti do kriminálu a zbytky jejich nacistické běsnění přeživších rodičů donutila k emigraci. Co si však sir Winton myslí o zemi, kde se udělují státní vyznamenání za natočení předvolebního klipu (Renč), podporu v prezidentské kampani (Bílá) nebo tvorbu dokumentárního portrétu (Sedláček) - to si nechal raději pro sebe.
Obchodník s lidskými právy a toho času český prezident Miloš Zeman po návratu z Číny, kde oficiálně uznal její jednotu, včetně Tibetu a Tchaj-wanu, již naštěstí nestihl ocenit in memoriam někdejšího vůdce komunistické Čínské lidové republiky Mao Ce-tunga za to, že dne 21. října 1950 vydal jednotkám Čínské lidově osvobozenecké armády rozkaz napochodovat do Tibetu, a vlastně tak „zachránil tři miliony Tibeťanů před imperialistickým útlakem a zabezpečil tak ochranu západní čínské hranice“. Možná příště.
Téměř až morbidně působí ocenění pro nedávno zesnulou ruskou disidentku Natalji Gorbaněvskou, která v srpnu 1968 na Rudém náměstí v Moskvě spolu s dalšími sedmi demonstranty protestovala proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, od člověka, jenž veřejně toleruje prakticky totožnou okupaci Krymu. A tak se není co divit, že se další dva účastníci slavné demonstrace Viktor Fajnberg a Pavel Litvinov rozhodli slavnostní večer na Pražském hradě bojkotovat s poukazem na to, že současné smířlivé postoje českého prezidenta vůči ruské agresi na Ukrajině jsou v rozporu s odkazem Gorbaněvské, a připojili se tak ke skupině rektorů českých vysokých škol, s nimiž si během oslav Dne vzniku samostatného československého státu pan prezident ze soutěživostí sobě vlastní vyřizuje své osobní účty.
A tak se po roce zase vracejí státní vyznamenání. Den po slavnostním předávání ho přišel odevzdat filmový režisér Jan Němec, který v roce 1968 pořídil v pražských ulicích přímo na místech největších střetů dokumentární záznam prvního dne vpádu sovětských vojsk, byla mu zakázána veškerá filmová činnost a byl donucen k emigraci. Už před rokem odmítl převzít vyznamenání z rukou současného prezidenta hudebník Vladimír Mišík.
Seznam oceněných budí kontroverze každoročně. Příznivci současného prezidenta argumentují tím, že je to jeho osobní rozhodnutí, na něž má právo. Někteří dokonce vyzdvihují jako jeho přednost, „že prý má vlastní názor.“ A tak bych ho chtěl požádat, aby své názory začal laskavě hlásat jménem občana Miloše Zemana a ne jako názory prezidenta národa, který v současnosti zastupuje, a nedělal mu nadále ve světě ostudu. Opravdu netoleruji jako on ruskou invazi na Ukrajinu a nevěřím jako on každému, kdo má kancelář v Kremlu, protože mi na rozdíl od něj vadí, když významný světový státník veřejně lže. Opravdu mi není lhostejné porušování lidských práv kdekoliv na světě, Čínu nevyjímaje. A jsem rozhořčen, když se můj prezident vrací ze státní návštěvy namísto vládním speciálem letadlem soukromé firmy plným byznysmenů, protože nemám tak jako on v plánu spokojeně obchodovat s Ruskem nad hroby mrtvých Ukrajinců. Stejně tak mi vadí vyznamenávání bývalých prominentních komunistů a Zemanových blízkých kamarádů, protože se jako většina národa na rozdíl od něj nepřátelím ani s Renčem, ani s Lavrovem, ani s Čubou, ani s Bílou a už vůbec neznám toho dobře živeného chlapíka v rozepnuté sportovní mikině.
