Dříve jsem trval na tom, aby moje děti povinně snědly celý oběd. Dnes už dohlížím také na to, aby snědly i celý přídavek - a vůbec mi nevadí, že se z toho nezřídka poblijí - bojím se totiž ombudsmana.
Dříve jsem měl děti každou vteřinu pod dohledem, dnes je nechávám svobodně se toulat po venku. Mají totiž právo na volný pohyb a já si to nechci s ombudsmanem rozházet. Dříve jsem káral děti, když mi postupně počmáraly všechny zdi v domě, ale děti se teď po novu prý nemají trestat, a tak se je v této činnosti snažím podporovat - nechci brzdit rozvoj jejich kreativity.
Děti to dnes nemají vůbec snadné! Třeba jako ti chudáci ve Výchovném ústavu v Chrastavě na Liberecku, kde jak bylo Českou školní inspekcí zjištěno, byla porušována práva dětí. Vždyť posuďte sami ta zvěrstva. Dětem, které nerespektovaly režim zařízení (pozn. například častovaly pedagogy vulgárními urážkami), byla k jídlu podávána jen porce stanovená dle výživových norem, tzn. nemohly si přidat. Neslýchané! Přitom ty děti za svoji přítomnost v takovém ústavu zpravidla vůbec nemohou, ti zlí lidé tam venku jim pořád píchají něco do žil, sem tam musí někoho přepadnout, aby nasytily chudou nemocnou matku a svých šest sourozenců, a že občas někoho náhodně kolemjdoucího znásilní, na to jim vystavil omluvenku už Freud s teorií nevědomých pudů.
A oni jim v tom ústavu zakazovali volný pohyb, jim slušným dětem, které vyhulí všechno, co neuteče na strom. Ani domů nemohli jet! Stát je nařízením soudu vyňal z patologického rodinného prostředí a oni je tam teď za špatné chování nechtěli zpátky pouštět na víkendové dovolenky. Hnus, takhle se chovat k dětem!
Naštěstí teď mají v Chrastavě kontakt se světem (angažovaná státní zástupkyně jim vymohla volný přístup k internetu), takže si teď kromě permanentního hraní play-stationu můžou online stěžovat kurátorům na ty pedagogické zrůdy, které je tam dennodenně trýzní. Chtěl jsem své děti vychovávat v jednotě s přírodou bez moderních technologií, ale po téhle zkušenosti jsem radši oběma zakoupil iPhony s vysokorychlostním internetem. Snad chápete, s ombudsmanem není radno si zahrávat.
Všichni se teď proti dětem spikli. I ten zákon 109/2002 Sb. o výkonu ústavní výchovy je celý namířen proti nim. Podle něho se jim prý může za špatné chování brát 1/3 kapesného, které od státu pravidelně dostávají. Naštěstí mají svoji státní zástupkyni, která jejich práva bedlivě střeží, a tuto křivdu bez ohledu na právní předpisy svévolně zatrhla. Mrknul jsem se pro jistotu na účet, ale k mému překvapení mým dětem od státu žádné kapesné nechodí. Rychle jsem běžel do bankomatu a doplatil jim kapesné za celý kalendářní rok zpětně. Vždyť víte, ombudsman nikdy nespí.
A to nepatrné nedorozumění, kdy před lety jeden z chovanců ústavu v Chrastavě ubil svoji vychovatelku k smrti, má jednoduché vysvětlení. Pedagogicky selhala a chlapce vyprovokovala. Dítě přece jen tak samo od sebe na dospělého nezaútočí - to ví snad každý průměrný psycholog!
A tak zoufalí rodiče volají do ústavů, ať tam jejich drogově závislé a prostitující děti nějak zadrží. Krkavčí matky! Dítě má přece právo na útěk, tvrdí metodika. A mříže? Ty byly snad naposled ve středověku, ty do dnešní společnosti nepatří.
Nezlobím se na ty všechny psycholožky, etopedky, speciální a sociální pedagožky, kurátorky, ombudsmanky či státní zástupkyně, které si na těchto lžích na míle odtržených od reality už léta honí trika. Které svými pseudohumanistickými floskulemi, kterým snad ani ony samy nevěří, kryjí budoucí zločince a násilníky. Přál bych jim pouze, aby se s těmito plody své lidsko-právní agitace nepotkaly, až půjdou v noci samy z divadla, ba co hůř, aby se s nimi nesetkaly jejich dcery, až půjdou jednou potmě večer z tanečních.
Mám jen jedinou otázku… Je tak docela nezbytné si lhát?
"Člověk, aby zakusil velké dobro, musí poznat i malá zla, taková už je jeho přirozenost..."
(Jean-Jacques Rousseau)
