Nebudu zakrývat, že z předvánočního rozhodnutí Bankovní rady ČNB jsem trochu v rozpacích. Snížení klíčové sazby o pětadvacet bazických bodů (ze 7 na 6,75 procenta) je určitý signál. Nemohu se zbavit dojmu, že trochu předčasný.
Vysvětlím to.
Ale nejprve je třeba si to celé představit ve správných proporcích. Z hlediska dynamiky ekonomiky je celkem jedno, zda je sazba 6,75 nebo 7 procent. Ten rozdíl je s jistou drobnou nadsázkou marginální. Nechci to detailně vysvětlovat, bylo by to trochu složité, ale dopady změny u rozdílu mezi 0,5 a 0,25 procenta, 2,5 a 2,25 procenta nebo u posunu ze 7,0 na 6,75 procenta klesají úměrně s růstem základny. Tedy při nízké základně je 25 bazických bodů významnější změnou než při vysoké základně. U východiska sedm procent jde tedy opravdu o ekonomicky nepříliš podstatný posun. Čili daleko více o signál než o skutečnou změnu.
Kdo sledoval předvánoční tiskovou konferenci guvernéra, mohl tam ostatně výraz signál zachytit. Čili se jedná o vzkaz trhům.
Co tím tedy chce národní banka vlastně říct.
Nesporně to, že v lednu a v únoru můžeme očekávat pokles inflace ke třem procentům. Pak se ale vnucuje otázka, proč se s takovou banalitou vůbec obtěžovat.
Banalita je možná trochu drsné označení, ale zase: Je třeba mít správnou optiku a souvislosti.
Pokles ke třem procentům je totiž v tuto chvíli skoro matematická danost. Nechci to přesně rozpitvávat, ale je to výsledek celkového vývoje a nemůže to dopadnout jinak. Začátkem roku začneme „sklízet“ (v dobrém smyslu slova) výsledky restriktivní vládní rozpočtové politiky a plody nikoliv dramatické (to bychom byli daleko výše než na sedmi procentech klíčové sazby), ale určitě soustavné práce ČNB na snižování dynamiky inflace. Jenže to popravdě všichni vědí i bez signalizace od Bankovní rady. Samozřejmě je tam určité riziko dané daňovými změnami a tržním prostředím. Lze najít určité reálně existující inflační tlaky. Ale den za dnem se zdá jasnější, že stejně reálně existující deflační tlaky jsou silnější a že prakticky s naprostou jistotou převáží.
Takže není nadnesené ani příliš ostré prohlásit, že Bankovní rada udělala skutečně pouhé gesto. Skoro by se chtělo dodat, že jde o gesto, které nemá žádný obsah. Případně že jde o gesto navíc ještě ke všemu dost zbytečně, protože se tady opakovalo něco, co všichni vědí tak či onak.
Jenže to bychom se už dopustili až moc velkého zjednodušení.
Rozhodnutí Bankovní rady snížit, třebas jen marginálně, klíčové sazby o pětadvacet bazických bodů, je totiž nejen gesto, ale také příslib. Ono totiž platí, že tři procenta inflace někdy v lednu a únoru je prakticky jistých. Ale zda bude v listopadu 2024 inflace na dvou procentech, tedy na horní hraně cílového pásma, to je skutečně ve hvězdách.
Více o tom budeme vědět později. Což ovšem platí vždy a prakticky o všem.
Každopádně zahájení mírné a opatrné cesty snižování úrokových sazeb zdůrazňuje přesvědčení ČNB o tom, že na konci roku 2024 se inflace dostane alespoň na dohled dvouprocentního pásma. Má to symbolicky váhu podání ruky trhům, že to tak bude. Což všechno je v pořádku.
Celá věc má jednu jedinou, drobnou chybu, která ale může mít velké následky. Co v případě, kdy se představa vývoje inflace v příštím roce nenaplní? Co to udělá s důvěryhodností ČNB? A s tím jsou spojené další otázky. Nebylo lepší využít nyní v prosinci 2023 prostor pro slovní deklarace a ponechat rozhodování o sazbách až na příští rok?
Snížení sazeb, jakkoliv malé až symbolické, má tedy znaky jisté odvahy v rozhodování. My všichni doufejme, že bankovní rada se ve svém úsudku (pro snížení byla kompletní sestava) nemýlí.
