Reakce na vítězství Roberta Fica ve slovenských volbách i reakce na fakt, že se stal premiérem vlády a pravděpodobně hladce získá důvěru parlamentu, mohou být v Čechách rozličné. Ekonomicky je to ale výborná zpráva.
Pro naše hospodářství je z několika velmi pádných důvodů Robert Fico navzdory politice a nízké kompatibilitě jeho názorů s nynější politickou reprezentací země, téměř ideální varianta politického uspořádání u našich východních sousedů. Ekonomicky je vhodné vidět věci bez emocí a trochu počtářsky. Tím se dobereme pohledu platného bez ohledu na to, zda k tomuto teoreticky sociálně demokratickému, ale fakticky spíše konzervativně nacionálnímu politikovi má někdo vztah odmítavý či vřelý. Samozřejmě pro mnohé je jeho volba povzbuzením a radostným signálem, že nacionální a antiliberální vidění světa postupuje. Jiní jsou z toho stejného vyděšeni. Ale pohleďme na dva důvody, proč obě strany mohou mít z volby našich sousedů radost, a na jeden, ze kterého bude radost spíše jen na straně jedné, užitek ale na obou. Což platí samozřejmě v případě, že Robert Fico bude dodržovat svůj volební program.
Důvod první: Ani náboj Ukrajině. Robert Fico již deklaroval svoje pevné rozhodnutí tuto tezi prosadit, což je jedna z nejlepších zpráv pro české zbrojovky, jakou si jen lze představit. Slovenská produkce zbraní je jistě zajímavá, především pro svoje vcelku stále pevné ukotvení v sovětské tradici vylepšené tu a tam o západní technologie. České zbrojovky jsou v této věci dál, ale stále umíme řadu věcí, které jsou na východním bojišti velmi dobře a co je důležité v podstatě ihned uplatnitelné. Odpadnutí slovenské konkurence přichází v mimořádně vhodnou chvíli. Při troše zjednodušení platí, že zbraně za miliardu nedodané ze Slovenska jsou miliardovou příležitostí pro české zbrojovky. Skoro by se chtělo naznačit českým zbrojařům a lobbyistům, aby postrkovali slovenské politiky k opravdu důslednému plnění předvolebních slibů. Za dodávky zbraní je totiž nesporně nutné považovat i servis techniky a opravy. Současnému opravárenskému závodu německé zbrojovky KMW u Michalovců by to například velmi slušelo někde na severu Moravy či ve Slezsku.
Důvod druhý: Pracovní síly. Je celkem obecně známo, že Slováci tvoří jednu z největších národních skupin v České republice. Na konci loňského roku jich v zemi pobývalo a pracovalo asi 220 tisíc, pokud je známo, od té doby tento počet ještě vzrostl na pravděpodobně více než čtvrt milionu. A to pozor: v tomto počtu nejsou ti, kteří získali historicky nebo čerstvě české občanství. Pro českou ekonomiku je podstatné, že vítězství nacionálně konzervativní koalice nevytváří žádné důvody, proč by se tato mocná pracovní skupina měla vrátit do vlasti. Zda o tom existují důkazy? Vcelku ano. Fica volilo jen něco před šest procent zahraničních Slováků, v Čechách to byly přímo nicotné počty. Liberální Progresivní Slovensko získalo 62 procent. Podstatně pravděpodobnější tedy je, že můžeme s mírným optimismem očekávat pokračování přílivu pracovníků od východních sousedů. Což naše ekonomika mimořádně nutně potřebuje. Někdo by mohl doufat také v návrat Čechů ze Slovenska zpět, ale to je hospodářsky nepodstatné. I kdyby se rozhodlo pro cestu zpátky všech asi sedm tisíc českých občanů pracujících na Slovensku, na pracovním trhu se podobný posun vůbec nepozná.
Důvod třetí: Evropská trpělivost. Viktor Orbán dostane do party nového potížistu, který bude využívat právo veta a různé obstrukční taktiky. Maďaři již načali trpělivost Evropanů a čím déle předvádějí své specifické tance, tím silněji jsou slyšet hlasy o nutnosti reformy rozhodování Evropské unie. A pokud Unie něco potřebuje, aby se nějak pohnula ze současné jisté strnulosti, což platí i o ekonomických reformách, tak je to podstatně větší rozhodovací pružnost. Kombinace Viktora Orbána a Roberta Fica znamená pro tyto snahy nový impulz. Konec práva veta by (možná pro někoho trochu paradoxně) otevřel daleko rozumnější prostor pro kompromisy v oblasti zemědělství, energetiky a elektromobility a tak dále, a tak dále. Odpůrci EU by to asi neviděli nejraději, ale ve skutečnosti by to život Unie neobyčejně racionalizovalo.
Pokud tedy Robert Fico splní své předvolební sliby a pokud bude uskutečňovat politiku, kterou slibuje, znamená to možná pro Českou republiku nějaké komplikace v sousedských vztazích, ale ve skutečnosti by to mohlo pomoci naší ekonomice i racionalitě evropských rozhodovacích procesů.
