Nemám chuť vstupovat do diskuse na téma "koruna versus euro". Jsem mírným příznivcem společné měny, nicméně stav naší ekonomiky je nyní stejně takový, že další dva roky nemá o zahájení procesu přijetí eura smysl mluvit.
Nicméně aktuální bouře na téma "koruna je druhou nejvýkonnější měnou na světě" (výpočet agentury Bloomberg) je tak absurdní, že alespoň pár slov prostě říct musím.
Za prvé: Vůči čemu je nejvýkonnější? Vůči dolaru. Takže jediným použitým měřítkem (v onom výseku z celku informace Bloomberg, jak nám ho představují domácí média) je kurz jednotlivých měn versus kurz dolaru. To je jistě možné srovnání, ale o „výkonnosti“ hovoří pouze dílčím způsobem. Kdybychom si jako měřítko vzali třeba kupní sílu ve stejném období (tedy inflaci jednotlivých měn) dostaneme úplně jiné pořadí. Přičemž by šlo o pořadí pro obvyklého spotřebitele důležitější.
Za druhé: Co vlastně znamená "výkonnost" podle srovnání Bloombergu? Je to „výkon“ pro nekorunového investora do korunových českých bondů. Pro něj je posílení koruny prémie k úroku. Ten totiž kromě toho, že od státu nebo soukromé firmy získal úroky, inkasuje při splacení navíc kurzový rozdíl. Zjednodušeně a s jednoduchými čísly: Na začátku přišel investor s dolary a dostal za každý dolar 20 korun. Za ty nakoupil bondy, třeba v nominálu 20 milionů korun. Průběžně inkasoval výplatu kupónů. Na konci obdržel zpět původní koruny, tedy 20 milionů. Jenže v tu chvíli mu na nákup jednoho dolaru stačilo 19 korun (koruna totiž posílila), ta jedna koruna navíc (celkem milion korun) byl další zisk k úrokům.
Za třetí: Období. Bloomberg zvolil čtyři poslední roky. A co si vzít třeba deset let? Na začátku roku 2014 byl kurz zhruba 19,90 koruny za dolar. Při současných 22,50 koruny za dolar tedy naše měna za deset let oslabila vůči dolaru zhruba o dvanáct procent. Takže ono záleží i na optice. Kdybychom si metodologicky shodné srovnání (ale desetileté) udělali pro stejný balík měn, jako udělali v agentuře Bloomberg u let čtyř, zase dostaneme jiné pořadí.
Za čtvrté: Mělo by se tak nějak brát do úvahy, že kurzy měn jsou sice určitým odrazem „výkonnosti“, ale především výkonnosti ekonomik a pohybu produktivity práce. Což platí především v případě, kdy jsou kurzy tvořené nabídkou a poptávkou. Z toho v podstatě přímočaře plyne, že kvůli historicky nízké produktivitě práce v české ekonomice by dlouhodobě koruna nutně měla posilovat, protože pokud to nedělá, je špatně něco v celém hospodářství. Při nízké základně by totiž měla produktivita práce růst rychleji než v nejvyspělejších zemích. Ovšem jakou hodnotu má informace, že koruna od začátku tisíciletí oproti dolaru posílila o padesát procent? Ve skutečnosti skoro žádnou.
Za páté: V případě koruny je situace ještě o dost složitější. Měli jsme období umělého oslabování koruny a závazku ČNB držet určitý kurz (měnový závazek ČNB započal 7. listopadu 2013, skončil dubnem 2017 a spočíval ve slibu, že banka zabrání posílení koruny pod úroveň 27 za euro), měli jsme také loňské intervenční nákupy ČNB cílené naopak na posílení měny. Takže po těchto poměrně velkých protitržních a protichůdných zásazích není možné ani v současnosti brát kurz jako úplně „čistý“. Například proto, že devalvační období vedlo k naprosto mimořádné emisi peněz (v důsledku podpořilo inflaci 2021-2023) a také k enormnímu růstu devizových rezerv. To oboje je vytvoření umělé situace, která současný tržní kurz relativizuje.
Pokud tedy nyní jde řeč o „výkonnosti“ koruny, je to (kromě výše zmíněných investorů nerezidentů) spíše novinářská licence než skutečný ekonomický argument "kvality" měny. Určité dlouhodobé posilování kurzu je samozřejmě dobré, konec konců i odpovídá celkovému vývoji hospodářství země, který je (nehledě na zákruty a zvraty) v podstatě pozitivní, ale hlavně z toho nedělejme dalekosáhlé závěry.
Koruna totiž není nijak „výkonnou“ měnou a srovnání čtyřletého rozdílu kurzů není důkazem „výkonnosti“ (ať si již pod tím pojmem představíme cokoliv). Koruna je a díky velikosti i charakteru naší ekonomiky také vždycky bude (z globálního hlediska) maloobjemovou měnou s velkou kurzovou volatilitou.
Hledat v nějakém dílčím srovnání (které navíc „výkon“ chápe způsobem nepoužitelným pro českého spotřebitele) důkaz kvality měny, to je skutečně úplně špatně.
