Takhle překvapení už analytici nebyli dlouho. Inflace se v České republice snížila v říjnu meziročně na 15,1 procenta, oproti září o 1,4 procenta. To jsou na první pohled vzhledem k okolnostem skutečně krásná čísla.
Jenže nejsou.
Není to vysloveně podvod, to jistě ne. Ale překvapení analytiků je dané jediným – podceněním dopadů rychlého zavedení úsporného tarifu v dodávkách elektřiny a odpuštěním poplatku za obnovitelné zdroje. Což jsou v podstatě jediné důvody poklesu celkové cenové hladiny.
Protože jinak vlastně všechny ostatní složky spotřebitelského koše ve srovnání se zářím zdražily. A často nijak málo.
Je dobré se na věc podívat podrobněji. Tím si ověříme, že nějaké důvody k jásání tady nejsou.
Jak to totiž opravdu je: Náklady inflace, které dosud nesli spotřebitelé přímo (ve skutečně placených cenách), byly úsporným tarifem přesměrovány na rozpočet (protože dodavatelům je rozdíl dorovnáván). Jenže dopady zvýšeného schodku vládních financí a tedy dluhu (nic jiného to není), nesou zase občané – jen jde o zátěž o něco odloženou a redistribuovanou. O tom, zda je tato redistribuce alespoň rámcově spravedlivá nebo snad dokonce sociálně citlivá, by se dalo přinejmenším diskutovat a skoro jistě i pochybovat.
Jinými slovy: Snížení inflace administrativní regulací cen elektrické energie není vyřešení problému cen energií. Je to odložení problému cen energií. Ostatně je otázka, co se spotřebitelskými cenami udělá na začátku příštího roku přechod z úsporného tarifu na cenové stropy.
Naprosto zjevné však je, že navzdory rozsáhlé kritice se úsporný tarif ukázal jako velmi rychle fungující nástroj regulace cen a jeho praktická úspěšnost je až fascinující.
Což nic nemění na zjevném faktu, že tlak na růst spotřebitelských cen nelze chápat jako vyřešený, je v danou chvíli totiž jenom odložený v čase.
Pro důkazy se stačí podívat „do střev“ říjnového vývoje.
Pokles na straně elektrické energie je skutečně skokový a velmi výrazný. Meziměsíčně to dělá skoro 54 procent, to je obrovské číslo. Meziročně se ceny v této jedné komoditě dostaly pod úroveň stejného měsíce roku 2021.
A pak už jsou zde jenom informace o růstech – meziměsíčních i meziročních. Namátkou: potraviny a nealkoholické nápoje, což je část spotřebního koše, která zajímá asi nejvíce lidí: meziroční růst v říjnu 25,1 procenta, růst mezi zářím a říjnem 3 procenta, což bylo jedno z nejvyšších čísel za poslední rok. Pohonné hmoty a topné oleje meziročně 21,7 procenta, meziměsíčně 4,8 procenta. A pár meziměsíčních růstů některých konkrétních položek: máslo 4,5 procenta, drůbež 2,5 procenta, vejce 27 procent, zelenina 9,6 procenta, pekárenské výrobky 3,1 procenta nebo cukr až neuvěřitelných 54,3 procenta.
Takto zpomalování inflace skutečně nevypadá.
Samozřejmě je inflace 15,1 procenta lepší číslo než předchozích 17,8 procenta. To asi nemůže zpochybnit nikdo. Ale skutečně by bylo moc dobré ubránit se triumfalismu a nebít se v prsa, jak je inflace na ústupu. Fakticky se totiž nic takového neděje a dost možná ještě nějakou dobu dít nebude.
Co je nutné dodat. Podobně administrativně budou regulovány v určitém výhledu i ceny pro producenty. Teprve pak to bude mít dopad i do celé cenové hladiny, protože energie procházejí v nějaké míře (někdy menší, jindy větší) všemi produkty bez výjimky. Ale i to bude zase jenom odložení problému, nikoliv jeho řešení.
