Pokud je nyní ventilován mimořádně mimořádný údiv nad myšlenkou dočasné daně z mimořádných zisků spojených s inflačním obdobím a probíhající válkou, jakkoliv v ní nejsme přímo účastni, bylo by dobré vědět, že to není nic nového.
V této zemi se kdokoliv, kdo má pocit, že by chtěl dát najevo svoji finanční obezřetnost, zaklíná Aloisem Rašínem. Tedy vězte, že součástí jeho reformy z let 1919 a 1920, která financovala měnovou reformu a další neobyčejně úspěšné měnové kroky, bylo i zavedení daně z majetku. Ta byla svou progresí zaměřena především na majetky vzniklé během Velké války. Ono to tak bývá, že všeobecné neštěstí, během kterého většina (značná) zchudne, je provázeno finančním štěstím menšiny (vskutku dílčí). Rašín v tom navazoval na kroky rakousko-uherské monarchie. Ta zavedla zdanění válečných zisků již roku 1916, přičemž následně došlo dvakrát k prodloužení platnosti zákona a poté i k převedení do řádu vzniklé Republiky československé. Lze to říct i tak, že Rašínova majetková daň z roku 1920 na předchozí zdanění válečných zisků navázala.
Takže by bylo dobré se netvářit tak, že zdanění mimořádných zisků je nějaká nejnovější novinka na světě. není.
U aktuálního plánu jsou v podstatě tři háčky.
První je ona dočasnost.
Jak známe z československé historie 20. století, tak jednotkou dočasnosti je jeden furt. Jinými slovy by taková daň musela být krutě omezena časem a museli bychom mít na stole jasně dáno, že jde o jedinečnou a jednorázovou akci.
Druhý háček jsou „oběti“ této daně. Jinými slovy: Komu ty peníze budou odebrány.
Jak říkaly naše babičky, na forhontě jsou energetické společnosti (tedy z nemalé části ČEZ) a finanční instituce (především banky). Vskutku platí, že díky řadě specifik podnikání v těchto oblastech a souladu s velmi speciální ekonomickou situací let 2021 a 2022, právě v těchto odvětvích naprosto mimořádné zisky vznikly. Legislativa si ale v případě formulování příslušného zákona musí dát neobyčejně pečlivě pozor na fakt, že stát je výrazně většinovým vlastníkem ČEZ.
Nesmí totiž dopustit možnost, že by se daň dostala pod efektivní palbu minoritních akcionářů. Co je totiž zdanění ČEZu? To je snížení dividendy. Kdyby si vláda na tento mimořádný zisk „sáhla“ přes dividendu, bude se s minoritáři dělit v poměru 70 vláda : 30 minoritáři. Mimořádná daň toto rozdělení výrazně změní. V neprospěch minoritářů, sluší se dodat.
Jinak řečeno: Když to nebude dobře napsané, když ten systém nebude „neprůstřelný“, může vláda očekávat roky soudních sporů. (To je také důvod, proč nelze zdanit jenom ČEZ. To dodávám jen na okraj, protože to občas zaznívá z některých politických lavic. Tak prosím vás - to je naprosto jistá cesta k obrovskému průšvihu, tudy opravdu ne.)
Třetí háček: Na co budou použity výnosy?
U Rašína bylo zmíněno, že výnos daně směřoval na financování měnové reformy, tedy na podporu nově vzniklé měny. Když to zjednodušíme opravdu velmi a velmi, Rašín zamýšlel směřovat získané peníze (a do značné míry tomu i tak bylo) do vytvoření rezerv státu. To má smysl a je třeba zdůraznit, že v této podobě jde také o opatření protiinflační.
Jestliže bychom to převedli na naši situaci, pak korektním využitím výnosu daně by bylo snížení schodku rozpočtu. Tedy nikoliv nové výdaje. Kdyby výsledkem byly nové výdaje, nastala by naopak podpora inflačních očekávání. Ještě si lze představit, že částečně by výnos byl využit na mimořádné výdaje v oblasti zbrojních nákupů, kde by se dalo pravděpodobně nějakým způsobem diskutovat o směně určitého dílu výnosu vůči extrémním devizovým rezervám národní banky a o „umrtvení“ korunového ekvivalentu platby za nové zbraně v rámci této instituce.
Tolik tedy k podstatě mimořádné daně.
Bylo by dobré se vyjádřit ke dvěma pojmům, které jsou v dané souvislosti také podstatné.
První je onen válečný aspekt. Samozřejmě se nabízí námitka, že my ve válce nejsme, takže jaká válečná daň?
To je samozřejmě nesmysl. Důležité není, zda ve válce jako stát jsme nebo nejsme, důležité je, zda jsme nuceni trpět její důsledky. Což zjevně jsme. I když naštěstí pouze důsledky ekonomické.
Druhá námitka: Kdybychom nezavedli sankce, žádné důsledky by nebyly a nebyly by ani mimořádné zisky.
Zase nesmysl. Příklad Maďarska a jeho neschopnosti udržet určité bonusy pro vlastní obyvatele i za cenu velmi nadstandardního chování k Ruské federaci ukazuje, že rozehrané síly jsou podstatně větší než nějaké přiškrcení dodávek plynu nebo ropy. Samotná válka je z ekonomického hlediska ve skutečnosti katalyzátorem inflace a velmi výjimečné krize, kterou nyní zažíváme.
Ono by totiž nápadu na tuto mimořádnou „válečnou“ daň bylo možné říkat i „kovidová“ daň a byl by to stejný kus pravdy.
Ale to by bylo na další povídání.
