Má u nás pravice ještě šanci?

Již víme, že nám ta slibovaná pravice, kterou jsme si zvolili, ty tři roky nevládla. Státní dluh vesele rostl dál a s ním i daně. Ale není divu. Však už tu pravice možná nemá ani šanci. Dnešní česká pravice totiž vycházela celá ta léta evropským politikům vstříc a tím se degradovala do středolevého (nebo pro někoho levého) politického spektra.

     Pravicová politika je o minimálním státu a nízkých daních. Tím přispívá k podpoře individuálních schopností a celkovému růstu tvořící blahobyt. Zkrátka jí jde o méně regulací a více svobody.

     EU však prosazuje zcela opačný trend neboť je to socialistický konstrukt. A protože s  Lisabonem nám ve většině věcí mizí suverenita, není se čemu divit. Jsou zkrátka socialistická nařízení EU, která, ať chceme nebo ne, musíme přijmout a je jedno zda je u moci zrovna pravice. Přibývá tak stále více regulací a nařízení, které zatěžují nejenom občany ale také veřejnou správu, která tak nezadržitelně bobtná.

     Za rok 2012 jsme od EU dostali 62 miliard. Ale pak tu máme miliardy na podporu obnovitelných zdrojů (v elektřině a benzínu dáváme jen z našich kapes přibližně 40 mld. ročně navíc. Počítat se pak musí i s penězi ze státního rozpočtu na všemožné dotace do úspor energie). 20 miliard na povinné kofinancování dotací. 6 miliard, o které přicházíme na CLU od zemí mimo EU. 38 miliard poslaných na záchranu cizích států v eurozóně. 19 miliard na přerozdělovače dotací. Miliardy se sypou navíc do školství na často pochybné obory, vznikající na popud EU. Připočíst tak můžeme i ztrátu na daních lidmi, kteří (mnohdy zbytečně) studují. Dalších X miliard stojí implementace eurozákonů (jen od našeho vstupu v roce 2004 do roku 2011 bylo na úrovni EU přijato 4527 nařízení, 686 směrnic a 6617 nařízení!). Je zde tedy plno skrytých nákladů, které se nikam jako náklady nezapisují. Přispívají tak k přebujelosti státního aparátu a ten tak saje více a více peněz.

     Nedivme se tedy, že pravicová vláda zvedá daně. Jelikož je povinně nakažená socialismem EU, nic jiného jí nezbývá. Například i samotná EU svým členům nařizuje minimální výši DPH 15% a uvažuje se, že se ještě zvýší. Díky EU nám přibyly nové daně jako daň z plynu, elektřiny a uhlí. Nařizuje třeba i minimální daň z benzínu 10,-. V rámci fiskální unie, která Evropu bohužel čeká, chce Brusel rozhodovat o výši všech daní a chce mít pravomoc tvořit nové. Tím by pak byla pravice v EU vlastně nadobro pohřbena.

     To, že se u nás pravice vzdala svých hodnot, tedy vlastně našim politikům vyčítat nemůžu. Chtějí být součástí EU (a ve volbách jsme to věděli), takže jim nic jiného nezbývá a musíme s tím počítat. A kdyby neplnili příkazy EU, ČR by byla sankcionována a tím by si navíc naštvali své voliče. Europolitikům jsme svoji suverenitu předali dobrovolně, takže jejich sociální inženýrství jim vyčítat také nemohu. Jediní viníci jsme my všichni. Naší nevědomostí a naivitou jsme opět slyšeli na vábné řeči a svolení jsme dali jak našim politikům, tak i těm v Bruselu. Ale stále věřím, že změna přichází zespoda. Je to na nás, ale pokud nám to tak vyhovuje, budiž. Nehledejme pak ale viníky jinde, vždycky jimi budeme jen my.