Pár argumentů k diskuzi o dnešní migraci

Vymíráme! Migranty potřebujeme! Kdo se o nás postará v důchodu?! Kdo se postará o ně?! Hrozí nám ekonomický úpadek! Musíme všem pomoct! Jsme národ rasistů a xenofobů! Solidarita nezná hranice! Jsme bohatí, podělme se o to! 

1. Je potřeba doplnit vymírající populaci Evropy!

- Evropa je nejhustěji zabydlený kontinent. I při stávající míře porodnosti nebude Evropa za 100 let vymírat a její hustota bude stále jedna z nejvyšších na světě. Ve světle morových ran ve středověku a faktu, že v Evropě se za posledních 200 let 3x zvýšil počet obyvatel, je zkrátka směšné se s pojmem „vymírání“ vůbec zaobírat.

2. Potřebujeme imigranty, protože nebude na důchody!

- Jestliže v příštích sto letech mírně poklesne počet obyvatel Evropy, nemusí to nutně znamenat katastrofu pro důchodce. Existuje mnoho jiných možností, než hromadná a nezodpovědná imigrační politika. Například zvýšení pracovní participace, odsouvání věku odchodu do důchodu, podpora spoření na stáří, podpora tradičních rodinných svazků, kdy se děti o své rodiče starají apod.

Dnešní spoléhání se na stát nemá v historii lidstva obdoby. Výše dnešních důchodů je v samotné historii našeho důchodového systému vůbec nejvyšší, i když si to stále nechceme připustit. 

- Tento argument navíc nebere v úvahu skutečnost, že imigranti nejsou věčně mladí, také stárnou. Řízené demografické plány jsou v tomto smyslu jen řešením dočasným a do budoucna neúčinným.

3. Hrozí nám ekonomický kolabs!

- Samotné mírné snížení počtu evropanů může mít naopak pozitivní dopady, a to i na důchodový systém. V jeho důsledku se sníží dlouhodobá nezaměstnanost a tím i nároky na státní rozpočet. Postupný pokles počtu obyvatel také snižuje cenu nemovitostí, pozemků a surovin. Zvyšování produktivity práce a neustále se prodlužující střední délka života jsou dalšími pozitivními měřítky při pohledu do budoucna.

- O tom, že menší počet obyvatel nemusí korelovat s menším bohatstvím, si můžeme udělat obrázek srovnáním počtu obyvatel bohatých států jako je Švýcarsko, Island, Nový Zéland, Lucembursko či Japonsko s přelidněnou chudou Indií, Indonésií nebo Čínou.

- Představa, že imigranti z rozvojových zemí, kteří sem proudí především za výhodami štědrých sociálních systému, nám budou vydělávat na důchody, je směsná. Existuje nespočet studií, které potvrzují, že tento typ imigrantů ze sociálního systému spíše čerpá, než do něj odvádí.

4. My jsme byli také uprchlíci!

- Pokud někdo od nás uprchl před režimem, neputoval do země, kde by dostal nejvyšší sociální dávky, jak se děje dnes. Jeho úmyslem bylo co nejrychleji se integrovat a zapadnout do společnosti, která ho přijala. Tehdejší uprchlíci neprchali jen proto, že je režim pronásledoval ale i proto, že dostatečně nedocenil jejich schopnosti natolik, jak to dokázaly západní svobodné země. Takový uprchlík byl pro tehdejší Západní Evropu i Ameriku přínosem.

- Dnes je však situace jiná. Kvalita uprchlíků a migrantů se od těch dob rapidně změnila. Dnes utíkají ani ne tak z rovnostářských zemí, jako ze zemí s vysokou nerovností. V tomto případě nebude emigrovat elita, ale především lidé s nízkou perspektivou na trhu práce a s nízkými příjmy. Takovým lidem se vyplatí utéct do západní Evropy, protože zatím co domovina jim nenabízí sociální jistoty, Evropa ano.

5. Musíme pomoci!

- S tím nelze nesouhlasit. Pomozme postiženým válkou. Pomozme jim přečkat nejhorší období do konce konfliktu. Poskytněme azyl lidem, kteří to opravdu potřebují. Pomozme státům, které jsou jejich prvním bezpečným útočištěm. Přispějme na kvalitní uprchlická centra. Pomozme vytvořit širokou osvětu již ve státech, odkud tito lidé přicházejí. Připravme je na návrat do své vlasti. Zabranme propagandě převaděčů a některých „humanitárních“ organizací. Přetvořme systém štědrých azylových politik a začněme už konečně střežit hranice Shengenu. Jsou to o mnoho levnější řešení, než jaké děláme nyní a jaká nás čekají do budoucna v souvislosti se snahami o integraci a z toho vyplývajícími problémy. 

- Podle statistik utíká před válkou do Evropy přibližně 1/3 všech dnešních migrantů, ostatní jsou migranti ekonomičtí. Lidé postižení válkou, kteří se rozhodnou vydat z první bezpečné země na dlouhou cestu přes vícero bezpečných zemí do západní Evropy se ale zároven stávají ekonomickými migranty a musí tak být připraveni nést následky. Je jasné, že jediným magnetem, který je nutí dál riskovat zdraví své i svých dětí, je vidina sociálních benefitů, nikoliv řady vlídných pohledů nejrůznějších vítačů s duhovými transparenty.

- Války, neštěstí a chudoba probíhají na světě neustále. Přijímáním milionů lidí z rozvinutého světa nic nezmění. Kdo si myslí, že dnešní uprchlická vlna skončí uklidněním situace na blízkém východě nebo v Africe, hluboce se mýlí. Davy imigrantů budou přicházet dál a dál a my musíme přistoupit k racionálním politický krokům, ne k slzám a beznaději, jak to ukazují dnešní evropské „elity“.

Závěr

Pokud si chtějí západní země hrát na středobod všeho dobra vesmíru a nakrmit celý svět, neměli by do toho nutit i ostatní státy. Po Lisabonské smlouvě se rozmělnila suverenita národních států v EU natolik, že nezodpovědná migrační politika těchto zemí může být diktována ostatním. Pokud chtějí politici udržet EU pohromadě a zabránit vzestupu extrémismu, měli by přehodnotit, zda nenavrátit část sebrané suverenity zpět do rukou členských států a předejít tak nebezpečí zvyšování napětí v zatím relativně stabilní Evropě.