Ministr dopravy Kupka pomohl v Bruselu sestavit koalici členských států (Česká republika, Německo, Slovensko, Itálie, Polsko, Španělsko), která prosadila částečný ústup EU od loni přijatého zákazu spalovacích motorů do roku 2035.
Auta se spalovacími motory se tak budou moci registrovat i po tomto termínu, ale budou muset používat výhradně syntetická, tzv. uhlíkově neutrální paliva. Je čas jásat?
Jak se vlastně „uhlíkově neutrální“ e-paliva vyrábějí? Tzv. e-fuels, tedy „obnovitelná syntetická paliva“ by, například podle tvrzení firmy Bosch, měla být od roku 2030 na pumpách k dispozici v ceně cca 1.20 EUR za litr. To zní dobře, že? Tak skvělé to však skutečně není.
K výrobě e-paliv se používá elektřina, nejlépe obnovitelná. Technologicky při výrobě dochází k rozdělení vody na vodík a kyslík. Vodík se pak spojí s oxidem uhličitým a vyrobí se z něj kapalné uhlovodíky, jako je nafta, plyn (metan) nebo letecké palivo. E-paliva sice mohou být velmi nízkouhlíková, pokud se vyrábějí z obnovitelné elektřiny, ale nemohou být zároveň nízkonákladová.
Proces výroby e-paliv je ze své podstaty neefektivní, v nejlepším případě přeměňuje na kapalná nebo plynná paliva polovinu energie, pomocí níž je vyráběna. I když se náklady na větrnou a solární elektřinu postupem času snižují, energie stále něco stojí a tyto náklady jsou v podstatě umocněny nízkou výtěžností výroby e-paliv. Ani zařízení není levné. Elektrolyzéry používané k rozkladu vody na vodík a kyslík jsou notoricky známé svou vysokou cenou.
Někteří analytici se domnívají, že ceny elektrolyzérů v příštích desetiletích klesnou, ale realisticky lze předpokládat, že obnovitelná e-paliva budou v roce 2030 stát nejméně 3 nebo 4 eura za litr. Což skutečně nevypadá jako svatý grál, který zachrání spalovací motor.
Můžeme očekávat, že 48 % energie z obnovitelné elektřiny se ztratí při přeměně na kapalná paliva. Problém se ještě zhoršuje tím, že podle různých studií se 70 % energie v těchto palivech ztratí při spalování, což znamená celkovou účinnost cca 16 %. Převážná většina energie ze slunce nebo větru tedy zmizí.
Změna pohledu EU na budoucnost evropské automobilového průmyslu tedy není revolucí v myšlení dogmatických úřadníků. Jde jen o otevření druhé cesty pro budoucí automobilitu. Budeme mít elektroauta a zůstane možnost používat nově vyrobené automobily s pohonem na syntetická paliva.
To je jistě dobrá zpráva pro autoprůmysl, který se nebude muset zbavit svého tradičního pilíře a vydat se jedinou cestou – přeorientovat se stoprocentně jen a pouze na výrobu elektroaut. Cestou, která se může, a mnoho indicií tomu nasvědčuje, ukázat jako slepá. Jak dobrá zpráva to je pro majitele vozů se spalovacími motory ukáže čas.
Každopádně se zdá, že se zejména osobní autodoprava, která se posledních 70 let demokratizovala do té míry, že téměř nepotkáte rodinu, která by nevlastnila osobní vůz, často i dva, stane po letech opět luxusem. A to je, obávám se účelem evropské politiky.
S jistotou si to budeme moci říci nejpozději kolem roku 2030, až budeme u pumpy tankovat litr syntetického „benzinu“ za ne méně než 80, ale spíše 100 Kč.
