V německém časopise ARD Panorama vyšel text, citující německého klimatologa Hanse-Joachima Schellnhubera z Postupimského institutu pro výzkum dopadů na klima. Navrhuje, aby byla každému občanovi přidělena roční spotřeba CO2.
Konkrétní občan, tedy fyzická osoba, by mohla spotřebovat pouze tolik CO2, kolik mu bude stanoveno. Fakticky to znamená, že by se stávající systém emisních povolenek rozšířil z firem na fyzické osoby.
Schellnhuber konstatuje, že „bohatí lidé produkují mnohonásobně více skleníkových plynů než chudí,“ a proto vymyslel takové sociálně ekologické přerozdělení. Státy mají svým občanům rozdat povolenky a umožnit jejich obchodování. „Pokud by se uplatnil základní princip spravedlnosti, znamenalo by to, čistě matematicky řečeno, že každý člověk by měl do poloviny století přiděleny zhruba tři tuny CO2 ročně“, vysvětluje klimatolog.
Realita je ale jeho návrhu na hony vzdálená. Němci, v závislosti na způsobu výpočtu, ročně v průměru vyprodukují kolem osmi až deseti tun ošklivého oxidu uhličitého, který „zabíjí oceány a decimuje stáda ledních medvědů“. Jednotlivci – rozuměj zlí milionáři - vyrobí i více než 100 tun CO2 za rok.
„V posledních letech se ukazuje, že jedním z rozměrů bohatství je jeho škodlivost pro klima“, říká Schellnhuber a každému realisticky uvažujícímu člověku se otevírá kudla v kapse. A to zejména člověku, který se vlastní pílí vypracoval k majetku. To je ten „základní princip spravedlnosti“? Salonní klimatolog si představuje ideální svět v podobě stejně chudých lidí, kteří rezignují na nějaký vývoj či nedej bože pokrok. Ideálně by si měli oblékat stejné uniformy, aby nevyčnívali z řady. Orwell šmrncnutý maoismem.
Aby Evropa do roku 2050 splnila svůj závazek přejít na bezemisní ekonomiku, navrhuje postupimský apokalyptik, že každý člověk dostane svůj příděl CO2, a ti, kteří ho spotřebují více, si ho budou muset koupit od těch, kteří ho vyprodukují méně. Takže pokud nemáte auto, netopíte, nelétáte letadlem, můžete své povolenky prodat svému oblíbenému boháči. Kde na to například takový majitel kravína vezme, ovšem Schellnhuber neřeší.
K čemu tohle šílenství povede? Jak a kdo bude měřit vaši uhlíkovou stopu? V důsledku by Schellnhuberův návrh mohl mít nedozírné důsledky pro ekonomickou budoucnost Evropy. Z emisních povolenek by se takto snadno mohla stát nová měna, založená nikoli na kapitálu a důvěře ve finanční systém, ale na jakémsi abstraktním ideologickém předpokladu. Katastrofální důsledky tohoto „přerozdělení ekologické zátěže“, by byly posledním hřebíkem do rakve evropské prosperity a pravděpodobně by způsobily definitivní rozvrat nejen evropského, ale i světového řádu.
