Zavedení vojenské služby

V současné době se v souvislosti s možným rozšířením ukrajinského válečného konfliktu na území východní Evropy stále častěji mluví o možnosti znovuzavedení povinné vojenské služby. Je to potřeba a je to reálné?

V době míru za 1. republiky měla československá armáda 200 000 vojáků v činné službě a 50 000 záložníků. Mobilizační plán z r. 1936 počítal s více než 972 000 vojáky.

         Při květnové částečné mobilizaci v r. 1938 bylo do zbraně povoláno 180 00 mužů. Při plné mobilizaci, která byla vyhlášena 23. září 1938 ve 22:15 hodin bylo povoláno 18 ročníků zálohy a náhradní zálohy všech zbraní a služeb. Celkem bylo povoláno 1 250 000 mužů. K dispozici měli 350 tanků, 5 000 dělostřeleckých hlavní a 950 bojových letounů.

         Přesto po přijetí Mnichovské dohody prezident Beneš 5. října abdikoval a raději se odklidil do bezpečí Velké Británie a ministerská rada 6. října rozhodla o demobilizaci.

         V době před zrušením základní vojenské služby měli všichni vojáci po ukončení ZVS ve své vojenské knížce vlepen povolávací rozkaz, kde bylo uvedeno kam přesně se mají v době případné mobilizace dostavit. Takže v příslušných kasárnách čekali na vojáky již předem rozdělené podle jejich vojenské specializace, kteří mohli být rovnou zařazeni do bojových jednotek. Ještě před zavedením profesionální armády v r. 2005 bylo potencionálních vojáků vhodných pro službu, tedy ve věku 15 až 49 let 1 996 631.

         V současné době má česká armáda 27 972 aktivních vojáků z povolání, 7 090 občanských pracovníků, 1 109 státních zaměstnanců a 4 200 rezervistů. S nikým dalším počítat nemůže! O počtu zbraní se můžete přesně informovat na adrese https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_v%C3%BDzbroje_Arm%C3%A1dy_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky, a o počtu a typech letadel na https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_vojensk%C3%BDch_letadel_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky.

Jen namátkou: Naše armáda mj. disponuje 179 ks dělostřeleckých systémů, 225 ks protitankových střel 9M113 Konkurs a 185 ks 9K 11 Maljutka sovětské výroby a dvěma zařízeními s 12 střelami FGM 148 Javelin. Protivzdušná obrana disponuje 8 zařízeními 2K12 Klub ze SSSR, 16 robotosystémy RBS 70 a 16 robotosystémy RBS 70 NG ze Švédska a uvažuje o nákupu 4 baterií se 16 střelami Sryder z Izraele. Dále máme 49 tanků T 72 a 14 starších tanku Leopard 2A4 z Německa. Pěchota má 430 bojových vozidel. Vzdušný prostor chrání i 12 letadel JAS 39C a 39D Saab Gripen, která jsou pronajatá do r. 2027. V r. 2035 by je mělo nahradit 24 letadel Lokheed Martin F-35 Lighting II. To znamená že osm let, mezi lety 2027 a 2035 bude naše země bez stíhacího letectva. Každopádně ve srovnání s vybavením prvorepublikové armády je zbraní a zbrojních systémů žalostně málo.

         Pokud sledujeme průběh války na Ukrajině a její spotřebu a potřebu dalších zbraní, munice, a nakonec i vojáků samotných, musíme si přiznat, že naše země není na podobný atak, který předvedli Rusové před dvěma lety na Ukrajině vůbec připravena. Znovuzavedení vojenské služby má smysl na dobu dejme tomu půl roku, aby se branci vycvičili a získali potřebné návyky. 26. února 2024 ale ministryně obrany Černochová uvedla, že se v žádném případě nechystá zavedení povinné vojny. Prezident Pavel plánovanou akci pojmenoval jako „administrativní odvody do armády“. Sám ale jistě nejlépe ví, že to nebude řešit vojenskou specializaci a už vůbec ne výcvik těchto „branců“. Pokud tomu dobře rozumím, mobilizovaní muži budou v případě války posláni bránit svou zem bez jakéhokoliv výcviku. Při obou světových válkách se těmto mužům říkalo “kanonenfutter“. A to ještě musíme počítat s tím, že naši vojáci z povolání nemají žádné bojové zkušenosti z nepřátelských front. Pokud byli někteří na misích v Afghanistánu, Kosovu či jinde, jednalo se většinou o hlídkovou službu a do přímého boje se prakticky nedostali, o frontové válce, jaká je vedena na Ukrajině nelze mluvit vůbec. Snad jedinou zkušenost má generál Pavel a jeho jednotka, která nasadila svůj život při osvobození Francouzů v Kosovu.

         Považuji za nezbytné, aby se tato problematika neřešila pouze v sekretariátu ministryně obrany a na generálním štábu, ale aby se do řešení zapojily i složky IZS, vojenského školství ale i parlamentu v celé jeho šíři. Pokud považujeme hrozbu napadení naší země ze strany Ruska za možnou, musíme být připraveni jí účinně čelit.