V poslední době se ukazuje rozpor mezi oficiálním stanoviskem, že české lékařství je na špičkové úrovni a mezi jeho dostupností. Nejsou léky, čeká se na lékařské zákroky, nejsou zdravotní sestry, je málo lékařů.
Katastrofálně málo je dětských lékařů. Proč právě jich je tak málo? On je totiž značný rozdíl mezi dětským a dospělým pacientem. Dítě není malý dospělý. Mívá dětské nemoci, ale i vrozené vady a dědičné nemoci. Na to přišli lékaři již v 19. stol. a přizpůsobili se.
První dětskou nemocnici v Praze na vlastní náklady založil Med. Dr. Eduard Kratzmann (1810–1865). Otevřel ji 1. ledna 1842 v bývalém morovém špitále sv. Lazara (založen 1281) ve Spálené ulici č. 7. Jmenovala se Dětská nemocnice u sv. Lazara, protože část domu, kde byla umístěna, tvořil zrušený kostel sv. Lazara. Měla pouze 9 lůžek.
V roce 1843 ji převzal Med. Dr. Josef Löschner (1809–1888) a zvýšil počet lůžek na 15. Nemocnice v žádném směru nebyla vyhovující. Proto Löschner shromažďoval peníze na novou dětskou nemocnici od bohatých pacientů, významně přispěl i císař a český král Ferdinand I. Dobrotivý. S jejich pomocí zakoupil dům č. p. 1359 na Karlově náměstí naproti Faustovu domu. Nemocnice zde byla slavnostně otevřena 3. října 1854 a dostala název podle císaře Františka Josefa. Do dětské nemocnice na Karlově náměstí byly přijímány pouze děti starší jednoho roku. V roce 1854 byl obor dětského lékařství systemizován a jeho prvým řádným profesorem se stal Löschner. Byl děkanem Sboru doktorů a v roce 1862 rektorem pražské univerzity.
Malá skupina lékařů, kteří se věnovali dětskému lékařství v německé dětské nemocnici, se semkla Med. Dr. Bohdana Neureuttera, který v roce 1885 dal podnět k založení Spolku pro zřízení a vydržování české dětské nemocnice a chorobince v Praze, neboť předpokládal, že by v nové dětské nemocnici mohla být smluvně umístěna česká dětská klinika. Po jeho značném úsilí a naléhání zakoupila vláda dům U Pecnářů č. p. 481 v Praze 2 na rohu Kateřinské a Viničné ulice č. 9. Zde byla 9. května 1888 otevřena takzvaná Dětská nemocnice Na Křižovatce s pouhými 35 lůžky. Proto se výbor spolku snažil sehnat pozemek vhodný ke stavbě větší nemocnice.
Pomohly až přípravy na oslavy 50. výročí panování císaře Františka Josefa, kdy Spolek znovu upozornil magistrát na pozemek na Větrné hoře a zavázal se pořídit na vlastní náklady rozpočet a plány nemocnice. Obecní zastupitelstvo 12. prosince 1896 rozhodlo věnovat ke stavbě české dětské nemocnice pozemek, postavit na svůj náklad dvě budovy a zajistit sadovou úpravu. Stavba byla zahájena 27. července 1898. Slavnost kladení základního kamene se konala 27. 11. 1898 za účasti pražského primátora J. Podlipného a arcibiskupa Schönborna.
Česká dětská nemocnice byla otevřena 7. února 1902 a fungovala do konce 2. světové války. V noci z 5. na 6. května 1945 vyzval předseda Národní rady Albert Pražák k převzetí všech nemocničních ústavů obsazených Němci příslušnými klinikami. Na základě této výzvy prof. MUDr. Jiří Brdlík požádal MUDr. Boženu Vránovou a MUDr. Františka Zulegera, aby ve jménu Univerzity Karlovy převzali Českou dětskou nemocnici, ve které byla umístěna nejen německá dětská klinika, ale i německý vojenský lazaret. Převzetím ČDN pro univerzitu však došlo k nerespektování právního stavu, kdy nemocnice patřila Spolku České dětské nemocnice a byla de facto nemocnicí privátní. Převzetím tak došlo k jejímu znárodnění.
Po osvobození byl, v důsledku 6letého uzavření vysokých škol, obrovský nedostatek lékařů, a proto byly zřizovány nové lékařské fakulty – v Hradci Králové, v Plzni a v Olomouci a v roce 1951 byla zřízena dětská větev Fakulty všeobecného lékařství UK, jejímiž proděkany byli profesoři Švejcar a Houštěk. V listopadu 1953 byla vládním rozhodnutím o změnách v organizaci vysokých škol zřízena Fakulta dětského lékařství UK.
V roce 1953 došlo také k zásadní změně v rozmístění pražského lůžkového fondu rozdělením bývalé všeobecné nemocnice na Fakultní nemocnici I., která připadla Středočeskému kraji, a na Fakultní nemocnici II., která byla určena potřebám pražské aglomerace. V souvislosti s tím byla vyčleněna všechna dětská zařízení, která byla soustředěna v bývalé České dětské nemocnici a bylo k nim připojeno ještě několik klinik příbuzných oborů. Vznikla tak Dětská fakultní nemocnice, která byla v r. 1970 přestěhována do Motola a od 1. ledna 1971 se stala součástí nově vzniklé Fakultní nemocnice v Motole.
7. září 1990 schválil akademický senát univerzity Karlovy rozhodnutí jejího rektora, aby se fakulta dětského lékařství jmenovala nadále 2. lékařskou fakultou univerzity Karlovy v Praze. Návrh na tuto změnu předložilo kolegium fakulty k vyjádření celé její akademické obci už na jaře roku 1990. Důvod byl zdánlivě zřejmý. Svět údajně podobný název neznal a špatně si jej vykládal. Panovalo mylné přesvědčení, že erudice studenta fakulty dětského lékařství je omezena pouze na znalosti pediatrie. Byla obava, že by to absolventy fakulty ve světě diskriminovalo, i když skutečnost byla ta, že lékaři z celého světa jezdili obdivovat jaká je u nás péče o dětské pacienty. Každopádně to byla zásadní příčina dnešního nedostatku dětských lékařů. Panuje totiž, a to právě u absolventů LF, zřejmě oprávněné přesvědčení, že lékařské fakulty nedávají absolventům dostatečné znalosti, vědomosti a dovednosti o dětském lékařství.
Ministerstva zdravotnictví a školství i celá vláda by se proto měly zamyslet, zda není nejvyšší čas Fakultu dětského lékařství rychle obnovit. Rychle, neboť za nedlouho by tam již nemusel být nikdo, kdo by pediatrii mohl učit!
