Nebylo to porvé

Když 24. února 2022 napadlo Rusko vojensky zaskočilo to celý svět, naší zemi nevyjímaje. Vyvolalo to velkou vlnu solidarity s ukrajinskými lidmi. Hovořilo se o bezprecedentním kroku, ale nebylo tomu tak. 

Precedenty byly, situace se pouze opakovala. Jaká vlastně byla historie Ukrajiny?

Ve starověku byla Ukrajina součástí Skýtie a osídlena thráckými kmeny nazývaných Getové. Během stěhování národů byla Ukrajina místem rané slovanské expanze a zahájila vlastní historii založením středověkého státu Kyjevská Rus, který se ve středověku stal mocnou zemí, ale ve 12. století se rozpadl. Od poloviny 14. století se dnešní ukrajinská území dostala pod vládu tří vnějších mocností: Zlaté Hordy, Litevského velkoknížectví a Polského království. Během 15. století se tyto země dostaly pod nadvládu Koruny polského království, tehdy (od roku 1569) součástí Polsko-litevské unie. A od 15. století ještě Krymského chanátu.

Po kozáckém povstání v roce 1648 proti polsko-litevské unii souhlasil hejtman Bohdan Chmelnický v lednu 1654 s perejaslavskou radou, která dohodla připojení levobřežní Ukrajiny k carskému Rusku. Kozácký Hetmanát tak ztratil samostatnost a Ukrajina byla rozdělena mezi Rusko a Polsko-litevský stát. Hranicí se stala přibližně řeka Dněpr, která tak rozdělila Ukrajinu na tzv. Levobřežní Ukrajinu a Pravobřežní Ukrajinu.

Dohoda urychlila rusko-polskou válku (1654–67), která se také nazývala válka za Ukrajinu. V důsledku toho se na základě Věčné mírové smlouvy, podepsané 6. května 1686, východní část Ukrajiny, tedy východně od řeky Dněpr, dostala pod ruskou nadvládu, Polsku bylo vyplaceno jako náhrada za ztrátu levobřežní Ukrajiny 146 000 rublů a strany se dohodly, že s Osmanskou říší nepodepíší samostatnou smlouvu. Tím se Rusko stalo členem protiturecké koalice, která se skládala z Polsko-litevské unie, Svaté říše římské a Benátské republiky. Rusko se zavázalo zorganizovat vojenskou kampaň proti Krymskému chanátu, která vedla k rusko-turecké válce (1686–1700). Jako rozporuplná byla Smlouva o věčném míru vnímána v Polsku, proto ji Sejm ratifikoval až roku 1710. Hranice mezi Ruskem a Polsko-litevskou unií stanovené smlouvou zůstaly v platnosti až do prvního dělení Polska, ke kterému došlo 19. února 1772. V důsledku druhého a třetího dělení Polska v letech 1793 a 1795 byla pravobřežní Ukrajina připojena k Rusku.

Po únorové revoluci v Rusku v r. 1917 která smetla z trůnu cara Mikuláše II. se moci se chopila prozatímní vláda v čele s ruským knížetem Georgijem Fjodorovičem Lvovem a právníkem Alexandrem Fjodorovičem Kerenským. V březnu 1917 v Kyjevě vznikla Centrální rada Ukrajiny, požadující na petrohradské Prozatímní vládě autonomii. V červnu 1917 reagovala Centrální rada na změnu podmínek v ruské politice a vyhlásila autonomii v rámci nově vzniklé Ruské republiky. Hlavním vládním orgánem se stal Generální sekretariát, v jehož čele stanul ukrajinský spisovatel a politik Volodymyr Kyrilovič Vynnyčenko. Kerenskij uznal sekretariát jako výkonnou moc prozatímní vlády nad Ukrajinou a pověřil ho správou pěti gubernií Volyně, Kyjeva, Podolí, Poltavy a Černigova, které byly považovány za ukrajinské.

Říjnová revoluce v roce 1917 ale svrhla prozatímní vládu a k moci se dostali bolševici. Ti připravili v listopadu 1917 povstání v Kyjevě. Kyjevský Generální sekretariát se pokusil povstání zabránit, ale Centrální rada se postavila za bolševiky, a tak se ruská vojska sekretariátu z Kyjeva stáhla.

20. listopadu 1917 vyhlásila ostře protisovětsky orientovaná Centrální rada svým tzv. třetím universálem Ukrajinskou lidovou republiku s prvním prezidentem Mychajlem Serhijovyčem Hruševským. Existovala od 17. března 1917, resp. 22. ledna 1918 do února 1919, kdy byla obsazena Rudou armádou. Na konci listopadu Centrální rada vyhlásila širokou autonomii na Rusku ve stávajících guberniích a rozšířila svou působnost dále na Charkov, Jekatěrinoslav, Cherson a na část Tavrické gubernie ovšem bez Krymu. Gubernie Voroněž, Kursk a Chełm se mohly připojit po chystaném referendu.

Po krátkém příměří mezi bolševiky a Radou si Rudí uvědomili, že rada nehodlá podporovat bolševickou revoluci. V prosinci 1917 byl svolán sněm sovětských představitelů na Ukrajině s cílem převzít kontrolu nad Ukrajinou. Po neúspěšném puči v Kyjevě se bolševici přesunuli do Charkova a 25. prosince 1917 prosovětské síly vyhlásily na sjezdu v Charkově druhou, menší, ukrajinskou republiku tzv. Ukrajinskou sovětskou republiku. V té době již na Ukrajinu dorazily první jednotky Rudé armády z Ruska s rozkazy podporovat místní bolševickou vládu. Následně na Ukrajině vznikly na jihozápadě Oděská sovětská republika a na východě Doněcko-krivorožská sovětská republika.

30. prosince 1922 došlo ke spojení RSFSR, Ukrajinské SSR, Běloruské SSR a Zakavkazské SSR. Zakavkazská sovětská federativní socialistická republika (ZSFSR) byl stát vytvořený na základě schválení na 1. sjezdu komunistických stran Ázerbájdžánu, Arménie a Gruzie v únoru roku 1922. Vznikl tak Svaz sovětských socialistických republik, který se rozpadl až 26. prosince 1991. V letech 1922 až 1940 stoupl počet svazových republik z původních čtyř na šestnáct Některé z nich, hlavně ve východní Evropě a na Kavkaze, byla Sovětským svazem dobytá nebo okupovaná území, některé vznikly rozdělením stávajících republik, a to hlavně RSFSR.

         V letech 1932 až 1933 zasáhl SSSR velký hladomor, zejména tehdejší Ukrajinskou a Kazašskou SSR, severní Kavkaz a oblast Povolží, jižní část Uralu a západní Sibiř. Nejhůře však zasáhl tehdejší Ukrajinskou SSR. Na hladomor tehdy v SSSR zemřelo 6 až 8 milionů lidí, přičemž 4 až 5 milionů zemřelých byli Ukrajinci.

Během tzv. Velké čistky v letech 1937 a 1938 zatkla NKVD 1 548 367 osob, z nichž bylo pak 681 692 zastřeleno, což v průměru znamená asi 1000 poprav denně. Celkový počet obětí se odhaduje na 950 tisíc až 1,2 milionu, vzhledem k neúplné dokumentaci může být ale i podstatně vyšší.

Ve dnech 17. až 30. září 1939 proběhlo tzv. „osvobozenecké tažení“, Ukrajinského frontu Rudé armády na západní Ukrajinu. Z jeho 265 714 vojáků se akce zúčastnilo 238 978, podporovaných 1792 děly a minomety a 2330 tanky. 1. listopadu 1939 pak výnos prezídia Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR připojil západní Ukrajinu k USSR.

Takže je zřejmé, že Rusko navazuje na svůj běžný způsob jednání se státy, které považuje za vlastní nebo chce, aby se ruským vlastnictvím staly. Jak bylo řečeno výše, letos 30. prosince Rusové oslaví 100 let od vzniku SSSR a pan Putin zřejmě doufal, že se mu do tohoto data podaří SSSR obnovit. Každopádně k tomu zvolil špatnou, a zjevně neúčinnou vojenskou cestu.