Ve Velké Británii proběhlo dlouho očekávané referendum o jejím setrvání v EU. Zdá se, že jeho (alespoň z 50 %) předpokládatelným výsledkem byli zaskočeni úplně všichni a nejvíc ti, kteří hlasovali pro odtržení.
Objevily se názory o nutnosti opakování referenda – zřejmě do té doby, než bude výsledek pro určité kruhy přijatelný. Objevili se názory, že referendum se nemá používat, rozhodovat mají elity, které mají potřebné informace. Zastáncům této teze nesporně uniklo, že tyto „elity“ byly vytvořeny demokratickou volbou, tedy obdobou referenda. Z možnosti, že by se stejných informací jako elitám dostalo i veřejnosti jim zřejmě vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.
Po vyhlášení výsledků referenda se ihned objevili informace, že předseda Evropské komise Jean-Cloude Juncker téměř okamžitě odstoupí a s ním i mnozí z dalších 29 členů komise. Ovšem jak je známo, žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří a v Bruselu zřejmě vůbec ne. Potrefené husy, tedy ti, kteří měli na špatné práci EK svůj podíl, se ozvali a začali Junckerovi a dalším vyjadřovat podporu. Nakonec je vlastně vše v pořádku, možná Britové zůstanou, musíme řešit běžnou agendu. A tak EU vydává další více či méně nesmyslné směrnice a zákony, ale zásadní problémy neřeší.
Je nesporné, a jen hlupák si to nepřizná, že za současným katastrofálním stavem stojí dvě věci.
- přijímání a dokonce pozvání obrovského množství údajných běženců z afrických muslimských zemí. Nikdo při tom téměř nekontroloval, kdo jednotliví lidé jsou, do evropského prostoru byly vpuštěny tisíce lidí zcela bez dokladů, nikdo pořádně nekontroloval jejich zdravotní stav, především jejich bezinfekčnost. Místo řešení těchto problémů EU a paní Merkelová vymyslely KVÓTY. Přerozdělí běžence i do zemí, kam ani sami běženci nechtějí podle kvót, které zdatní evropští úředníci rychle vytvořili. U nás i v zemích Visegradu nastal odpor, jehož příčinu zřejmě pan Juncker a další dodnes vůbec nepochopili. Nařizovali nám přijmout nějaké tisíce uprchlíků a dobře se o ně starat. Přehlédli však, že Češi mají jednu hnusnou vlastnost, a tou je PAMĚŤ. Dobře si totiž pamatujeme, jak s námi, už jako s plnoprávnými příslušníky členského státu EU v r. 2004 a následujících jednala! Stávající členové s výjimkou Irska, Velké Británie a Švédska nám na dva roky „z důvodu ochrany před levnou pracovní silou“ zakázali pracovat v jejich zemích. Většina států si po dvou letech dvouletou lhůtu prodloužila o tři roky, tedy na pět let. Definitivně toto diskriminační opatření skončilo až v roce 2011. A o pět let později nám chce EU nařizovat, že se máme starat all inclusive o hosty, pozvané Německem? Stále jsme a zřejmě v EU vždy budeme outsiderem, na kterého se „lepší“ členové dívají z patra, případně se soucitem.
- naprosté selhání ozbrojených složek v ochraně vnějších hranic EU. Pokud Evropská komise nebyla schopna ochranu hranic zvládnout, byla povinna neprodleně o ochranu požádat nejvyšší vedení NATO. Takto pan Juncker vpustil do Evropy Trojského koně Islámského státu se všemi důsledky. Současný pokus o vytvoření Evropské společné hraniční a pobřežní stráže je dalším zoufalým pokusem vedení EK udržet se ve funkcích. Měla by to být stráž ad hoc s předpokládaným nutným souhlasem dané hraniční země s jejím vysláním. Nejedná se tedy o tolik potřebnou trvalou ochranu evropských hranic! Není ani stanoveno to základní, jakým způsobem bude stráž zasahovat, zda bude mít možnost potopit plavidlo, které naruší hranice EU nebo jak bude s tímto plavidlem zacházeno. Je to jeden ze zoufalých pokusů europolitiků zachovat současný stav a nepřipustit žádné, natož personální změny. I naše vláda používá stará komunistická klišé, že „je nutno zachovat klid na práci“ apod., která však říkají, nesahejte nám na naše dobrá bidla, vždyť nám se v nich líbí.
