Něco je špatně

Všichni víme, a četli jsme o tom, že naše země patří ve zdravotní péči k absolutní světové špičce. Najednou přijde jakýsi virus a převrátí nám život zcela naruby. Proč se ho máme bát, když jsme nejlepší?

A nemáme se nakonec bát něčeho, někoho jiného?

Ano máme skvělé zdravotnictví, a proto jsme jednou z mála zemí na světě, kde na koronavirus zatím nezemřel žádný pacient. To svědčí o dobré práci lékařů u lůžka. Nedílnou součástí zdravotní péče musí být ale i prevence, tedy předcházení možnosti rozvoje nemocí, v dnešním případě nemocí přenosných. Symbolem této prevence se stala rouška, či respirátor, které mají spolehlivě zabránit šíření infekcí. Jaké bylo překvapení nás všech, když jsme zjistili, že v nedotknutelných zásobách žádné roušky nemáme! Jak je to možné, my takový kulturní a čistotný stát. Pro porovnání: Egypt, krásná africká země, která však u nás nemá nejlepší hygienickou pověst, si ze svých zásob mohla dovolit poskytnout Číně 200 milionů kusů roušek. Ano, Egypt má desetkrát víc obyvatel než my, ale přesto.

S námi si hraje podivnou hru buď Čína, nebo naši představitelé, slyšíme neustálé sliby, jak již letí letadlo z Číny do Německa a ráno budou roušky v Praze, pak se zjistí, že si roušky nechalo Německo. Nasmlouváme s velkou slávou sedm letadel Smartwings pro dovoz roušek, aby pak v naprosté tichosti bylo pět letů zrušeno. Přesto ještě týž večer prezident hovoří o sedmi letadlech.

Obyvatelům je doporučeno, že nejlepší bude, když si roušky ušijí doma sami, vždyť aspoň ti starší měli ve škole pracovní vyučování. Je jedno, z jakého materiálu, každý hadřík dobrý. Na to, že někteří odborníci se snaží do profiroušek nacpat nanovlákna, aby jejich účinnost byla alespoň měřitelná. Divíme se, že všichni máme hadříky kolem obličeje, ale rychlost přibývání nakažených pacientů se zvyšuje? Any ne! Bohužel jsme uvěřili, že nás ty hadry uchrání a tím více riskujeme a tím spíš se infikujeme. Vláda jeden den vyčlení pro nákup důchodců dobu od 10 do 12 hodin, aby následující celý den jednala o tom, nebylo-li by lepší to posunout od 7 do 9! Změnu oznámí pozdě v noci. Takže ti co jdou do práce na osmou či devátou si ráno nekoupí ani rohlík. Amatérismus, bezradnost, zoufalost – vše možné, jen ne řízení státu. Celé to řídí náměstek ministra zdravotnictví, který již ze zoufalství vyhrožuje úplným zákazem vycházení. Jediným šéfem by měl být předseda vlády se svou absolutní odpovědností. Že by příprava na alibistické tanečky po odeznění krize?

A co na to Evropská unie, naše kapitalistická obměna RVHP? Nic. Číňané za dva týdny postavili továrny na roušky a těmi zaplaví svět. Věc v Evropě nemožná. Itálie má dnes víc mrtvých než celá Čína. Jak je to možné? Jezdíte do Toskánska? Znáte městečko Prato a jeho textilní průmysl? Údajně tam žije a pracuje na 30 000 Číňanů. Je jich však daleko víc a stále tam přibývají. Co s tím dělá EU? Nic. Paní předsedkyně Evropské komise svou funkci bere jako čistě reprezentační a její okolí na tom nebude o moc lépe. Ostatně co je pár Číňanů proti tomu kvantu uprchlíků před válkou, které EU pozvala bez ohledu na jejich zdravotní stav. Může být tedy ještě hůř.

Tak co s tím máme dělat? Vláda nám to říká jasně: „Hledáš-li pomocnou ruku, najdeš jí na konci svého ramene“.