Po totální prohře v krajských volbách a před prohrou ve volbách senátních, začali představitelé sociální demokracie novou kampaň postavenou na tvrzení, že nepřipustí privatizaci nemocnic.
Lákavé heslo pro ty, kteří závidí a nemají rádi soukromé vlastnictví.
Samozřejmě privatizovat velké, např. fakultní nemocnice je hloupost, a těžko by někdo zaplatil cenu, kterou dnes mají. Stejně nemoudré však je ponechat je ve státních rukou, resp. v rukou ministerstva zdravotnictví, které se o ně neumí starat. Za minulého režimu podléhaly nemocnice řízení národních výborů, kde byly zřízeny odbory zdravotnictví a ústavy národního zdraví. Ty kontrolovaly provoz a hospodaření nemocnic a byly s nimi v neustálém styku. To ministerstvo zdravotnictví nikdy nedělalo, nemělo na to odborníky a po revoluci si je nepřitáhlo. Z nemocnic se tak staly samostatné jednotky bez územní koordinace, s vysokou autonomií a bez významné kontroly. Pravdu má pan ministr Babiš, že zdravotnictví je dnes černou dírou na peníze. Nemocnice zanedbávají údržbu, a když je nemocnice vybydlená, prostě požádá stát o peníze na rekonstrukci a dostane je. Stejně tak je to s novými přístroji. Tím jsou značně znevýhodněny soukromé nemocnice, které si rekonstrukce i nové přístroje musí platit ze svých příjmů.
Jak z toho ven? Cesta je známá, ve světě ověřená jen u nás nepopulární. Je to odstátnění. Odstátnění nikoliv formou privatizace, tedy převedení do rukou jednotlivců, ale formou akciové společnosti, ve které bude mít svůj podíl ministerstvo zdravotnictví jako zástupce státu, kraj jako územní jednotka, zdravotní pojišťovny jako plátce, u fakultních nemocnic univerzita, pro kterou nemocnice slouží jako výuková základna (a která zvyšuje náklady nemocnice). Možní jsou i další akcionáři. Vedení nemocnice by bylo kontrolováno dozorčí radou a té by muselo skládat účty.
Zdravotnictví není a nikdy nebylo zadarmo. Prostředky, které má k dispozici jsou a vždy budou omezené. Proto je potřeba s nimi hospodařit. Akciová společnost je cestou k nastolení normálního stavu
