Tak jsme se s manželkou vypravili na pár dní do Egypta, trochu si odpočinout u Rudého moře. Plánovaný odlet 1. května v 00:05 hodin z Letiště Václava Havla. Jaké bylo naše překvapení, když jsme v 21:30 (tedy s předstihem 35 minut
několikrát zamotanou před odbavovacími okny a táhnoucí se kamsi ke konci haly. Jako rozenému pesimistovi mi bylo jasné, že je to „ta naše“. Jaký byl důvod? Ke dvěma okénkům mířili uchazeči o cestu třemi letadly: ve 22 hod do Tel Avivu, ve 23:50 tamtéž a náš let do Marsa Alam posunutý na 23:55! Zřejmě nedostatek personálu. Příčina? Vzpomněl jsem na to, že je stále 30. dubna a probíhá Filipojakubská noc, což by vysvětlovalo absenci ženského personálu. Pomyslil jsem i na to, že následující den je 1. Máj, a že se možná personál připravuje do průvodu.
Opravdová příčina našeho více než hodinového čekání ve frontě ale bude jinde. Provozovatelem letiště je akciová společnost Letiště Praha, a. s., 100% vlastněná akciovou společností Český Aeroholding, a.s. Český Aeroholding je Českou republikou vlastněná společnost, která kromě společnosti Letiště Praha vlastní i společnosti České aerolinie, Czech Airlines Technics a Czech Airlines Handling. Letiště je tedy státní a podle toho to vypadá. Po 22. hodině se uzavřou obchody i restaurace, letiště usne. Věc ve světě nevídaná.
Druhé překvapení nás čekalo v egyptském hotelu. Jezdíme tam již několik let, takže změna byla zřetelná. Welcome drink zde býval již dřív, ale aby personál přinesl každému hostu navlhčenou utěrku – to bylo podezřelé. A když nám oznámili, že se můžeme okamžitě po příjezdu ubytovat – pokoje jsou připravené – bylo mi jasné, že něco je jinak. A bylo. V hotelu bydleli téměř výhradně Češi. Zmizeli Italové, Belgičané, byla zde jen jedna rodina Nizozemců a jedna Němců. Nebyli zde žádní Rusové. A v tom byla ta příčina. Pan Putin splnil, co slíbil a do Egypta Rusy nepustil. Je to sankce jako hrom! Ti zde byli pouze loni a předloni a přesto dosáhli toho, že sem už nejezdí turisté ze západní Evropy, a když přestali jezdit Rusové, dostala se egyptská turistika do velkých problémů. Hotel byl obsazen asi ze čtvrtiny a převážně Čechy. Nabízí se otázky, jak dlouho Egypťané vydrží bez Rusů? Jak dlouho vydrží Rusové bez oblíbeného Egypta? Jaký ústupek budou muset Egypťané Rusům poskytnout atd.?
Rusové sice v hotelu nebyli, byly tam ale televize, stále naladěné na ruské programy. A tak jsme viděli nejen grandiózní vojenskou přehlídku na Rudém náměstí, nejen prezidenta Putina jak na jakémsi turnaji v Soči při hokejovém zápase s číslem 11 na dresu drtí své soupeře, ale i koncert ruského symfonického orchestru pro ruské vojáky přenášený přímým přenosem ze syrské Palmýry. Poté co ukázali i zázemí pro ruské vojáky včetně nově otevírané kuchyně a restaurace, nemohl jsem si nevzpomenout na české městečko Milovice a napadla mne otázka – před kým vlastně ti Syřané opravdu prchají?
Zbytek dovolené proběhl v normálu a čekal nás pouze odlet do Prahy. Na letišti jsme pochopili, že Egypťané už se snaží Rusům dokázat, že prohlídky na egyptských letištích jsou dostatečné. Již při vstupu do letištní budovy nám prosvítili všechna zavazadla, museli jsme se zout a každý byl podroben osobní prohlídce. Nu proč ne, svět je nebezpečný. Podivné je, že stejné prohlídce, tedy bez bot včetně osobní prohlídky jsme byli podrobeni ještě jednou s tím, že šla daleko pomaleji, důkladně byla prohlížena osobní zavazadla, ze kterých byly odstraňovány i malé krabičky džusu, které jsme dostali na cestu i propisovací a jiné tužky. Džus bych oželel tužky asi také, ale nemusel jsem, neboť kontrola byla nedůsledná, česky řečeno odfláknutá a (nejen) já jsem kontrolou prošel s džusem i tužkami.
Díky té náročné prohlížecí ceremonii nám krásně utekla doba čekání na odlet, takže když jsme chtěli utratit nějaké dolary ve zdejších otevřených prodejnách všeho možného nemohli jsme, neboť již byl čas nástupu do letadla. Proč tedy měly ty nejméně čtyři velké a mnoho malých prodejen otevřeno již ve čtyři hodiny ráno (další letadlo letělo po deváté hodině a další až v půl čtvrté odpoledne) jsem – stejně jako jiné věci z mé cesty – nepochopil.
