Útoky na kariérní řád nejsou čestné

Na kariérní řád se učitelky a učitelé těšili dlouhý čas. Tak dlouhý, že někteří o něm slyšeli již na studiích. Byl to takový yetti českého školství. Všichni o něm mluvili, ale nikdo ho nikdy neviděl.

Přesto nyní, když je jeho schvalování v konečné fázi, se objevila řada kritiků, kteří se tváří, jako by kariérní řád vyskočil před týdnem z křoví jako naprostá novinka. Nepřekvapí tedy, že jejich kritické výpady jsou založené na nepravdách a zavádějících tvrzeních.

Například, že učitelé nemohli o novele zákona o pedagogických pracovnících diskutovat. Je to naprosto naopak. Samotní učitelé velkou měrou ovlivnili současnou podobu kariérního řádu – těchto diskusí se účastnili učitelé, kteří skutečně učí, a bylo jich mnoho. Podobu kariérního řádu neutvářeli jenom akademici či úředníci, jak někdo o této věci lže.

Co se týká platů, které údajně vůbec nevzrostou. Zase – je to naprosto naopak. Platy ve školství rostou v současnosti nejrychleji za celou dobu samostatné republiky. A budou růst dále – jak platové tarify, tak i osobní příplatky i odměny. Žádná z těchto složek nebude kariérním řádem nikomu snížena, což kdosi také naprosto nepravdivě šíří. Platy pedagogů mají od 1. ledna 2018 vzrůst o 15 procent a tento růst se bude opakovat až do 1. 1. 2020, kdy by měl průměrný plat učitelů v regionálním školství dosáhnout 43 000 korun.

Kariérní řád přináší také peníze. Ale jsou to peníze navíc – navíc nad platové tarify, nad odměny a osobní příplatky. Jsou zde peníze pro zkušenější učitele, kteří budou pracovat s nováčky a další finanční pobídky. Ale ještě jednou – to jsou peníze navíc.

V poslední době se kritici snížili i k tvrzením, že nechápu význam a náročnost učitelské práce. To je naprosto absurdní. Naopak vůbec nepochybuji o tom, že učitelská profese je náročná. Náročná například podobně, jako profese lékaře. Proto jsem také nedovolila, aby se na učitele hledělo z patra nebo aby je někdo stavěl kamsi do druhé řady či na konec fronty, což se dělo v letech minulých více než často. V diskusích o penězích jsem přesvědčila ostatní členy vlády chápat učitele a školství jako skutečnou prioritu.

Já moc dobře ze stovek rozhovorů s učitelkami i učiteli vím, jak je to vyčerpávající a těžké. Kolikrát každý pedagog začíná znovu, kolikrát je za svoji kariéru postaven na začátek, jak moc náročné je být ve třídě sám – učitel a jeho děti.

Nemám pocit, že bych udělala málo pro posílení společenské prestiže učitelů. Konec konců jsem se celou dobu v úřadě řídila Janem Amosem Komenským: „Učitelé musí být přesvědčeni, že jsou na vysokém místě důstojnosti a že jim byl svěřen vznešený úřad, nad nějž nic není pod sluncem většího.“ Při každé návštěvě ve školách všech typů od mateřských až po vysoké školy jsem se vždy s učitelkami shodovala, že hlavní důvod, proč se tolik snažím posílit výdaje státu na školy, jsou děti a kvalita jejich vzdělání. A že to nejde bez dobře zaplacených učitelů hrdých na svou profesi.

A opakovala jsem jim neustále i další věc, o které jsou pevně přesvědčena: Na to, jak se špatně v minulosti politici o školství starali, máme školy a učitele na takové úrovni, jakou si vlastně ani nezasloužíme. Zaplatili jsme sotva trabanta, nemáme sice obří mercedes, ale určitě pěknou a výkonnou škodovku.

Kariérní řád není o papírech, ale o lidech, kteří učí, učit chtějí a mají právo mít čas, prostor i ohodnocení navíc na jejich profesní cestě k tomu být učitelem, který inspiruje sebe, děti i kolegy.