Kámoš Jansta, aneb střípky z příběhů Velkého a Malého Čápa

V květnu 2017 mi jako svědkyni v tkz. „sportovní kauze“ policie pustila některé odposlechy. Přepisy dalších vyšly v novinách. Miroslav Pelta v nich mluvil o Miroslavu Janstovi jako o člověku, kterému on i státní úředníci "slouží".

Soud vynesl v tomto případu ovlivňování dotací nyní verdikt. Pelta vinen. Jansta osvobozen.

V onom květnu 2017 jsem ty úryvky (konec konců jsem tam tehdy byla i jako zástupkyně poškozeného, tedy ministerstva školství) poslouchala s dost velkým zděšením a překvapením. Bylo šokující, jak předseda České unie sportu Jansta "rozhoduje" v rozhovorech s úředníky ministerstva, kdo má kolik dostat dotací.

Tehdy si z pravidel schvalování dotací zjevně vůbec nic nedělali. Což je zvláštní. Dneska čtu pořád dokola tvrzení toho stejného Miroslava Jansty, jak tehdy v době „sportovní kauzy“ údajně „chyběl“ bodový systém a jasná pravidla. Především: Není to pravda – nechyběl systém ani pravidla, problém byl právě v tom, že oboje bylo ohýbáno a porušováno a dotace měly směřovat jinam, než směřovat podle kritérií měly. Ale hlavně je překvapující, když tedy byl prý problém v tom chybějícím systému a v neexistujících pravidlech, že toho „chybění“ nejsou plné odposlechy. Ale tam nikde není zoufání pana předsedy ČUS nebo pana tehdejšího předsedy FAČR: „Kéž bychom měli spravedlivý bodový systém!“, nikde tam není: „Musíme chtít jasná pravidla!“. O tom tam opravdu nepadne ani půl slova. Mluví se ale, že tenhle má dostat, tomu se má ubrat.

Zato jsem se z odposlechů dialogů Pelta – náměstkyně a tedy úřednice ministerstva dozvěděla, že oni jsou jen dělníci a že všechno řídí Jansta. Ale teď tady máme nepravomocný rozsudek: Pelta vinen, Jansta osvobozen.

Zajímavé je i to, že v době pořizování odposlechů přitom došlo ve sportu k událostem, na které se zapomíná. Pan Pelta byl nejen místopředsedou České unie sportu, ale stal se – podle zpráv z tak zvaného sportovního prostředí především díky Janstovi – také místopředsedou Českého olympijského výboru.

Slovník těch odposlechů je úplné Palermo. Ale to, že byla dvojice Pelta-Jansta označována jako Velký a Malý Míra a také Velký a Malý Čáp, to se k mým uším doneslo v podstatě až po odchodu z ministerstva. A proč se jim tak říká, to nevím pořádně ani teď. A až zprávy sportovních komentátorů z posledních dnů mne poučily, že Velký Čáp je Pelta. To bych vzhledem k basketbalové postavě i hierarchii přisoudila spíše Janstovi.

Ale k faktickému obsahu příběhu. Dle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu z roku 2014 (!) ministerstvo školství nemělo žádná skutečná kritéria pro dotace. Dokonce bylo podle kontrolorů možné získat vyšší dotaci, než o jakou bylo žádáno. Chápu, že přesně z toho byli některé špičky sportovního prostředí vysmátí. Mně ovšem v roce 2015 při přebírání resortu do smíchu nebylo. Co jsem s tím udělala? 

1. Zavedla jsem programy školní sport, univerzitní sport, sportování veřejnosti a hlavně přímé financování sportovních klubů (tak zvaně na hlavu).

2. Pro neinvestiční dotace jsem změnila počítání členských základen, ty byly dávány na základě dat z roku 2013, zavedla jsem povinnost předložit aktuální počty členů již pro dotace za rok 2016.

3. Prosadila jsem schválení Plánu podpory sportu 2015 - 2017.

4. Došlo ke zvýšení dotací na investice a sněmovna k tomu přijala doprovodné usnesení k rozpočtu.

5. Prosadila jsem novelu zákona o podpoře sportu, ve které bylo mimo jiné schváleno zavedení rejstříku sportovců a sportovišť, vznikly plány podpory sportu v obcích a krajích.

6. Ustanovila jsem (2016) expertní komise bez zástupců sportovních organizací, tedy bez žadatelů o dotace.

7. Byla schválena Koncepce sportu 2025.

8. Byl zvýšen rozpočet sportu.

To všechno se stihlo během jednoho roku. Samozřejmě díky společné práci poctivých zástupců sportu, úředníků ministerstva, obou podvýborů pro sport Parlamentu, i tehdejší vládě. 

Co se tedy stalo na přelomu let 2016/2017 ve velmi krátkém období 2 - 3 měsíců ?

Přesně se to asi nikdy nedozvíme. Ale nabízím teorii, proč se to stalo.

Byla jsem pevně přesvědčená, že ve všech směrech postupujeme k nastavení jasných pravidel, že dinosauři pochopili, že devadesátky jsou s konečnou platností pryč a že v zájmu prospěchu sportu musí všichni tuto změnu akceptovat. Možná by se to i podařilo. Ale došlo k souběhu dvou mimořádných okolností, což učinilo dobu extrémně třaskavou.

První z nich bylo zrušení tak zvaných asignací v loterijním zákoně, kdy rozdělování částky zhruba půl miliardy korun velmi rychle přešlo z Českého olympijského výboru na MŠMT.

Druhou pak to, že v roce 2017 se mělo začít s tříletými kontrakty, což mělo zajistit sportovním svazům a střešním organizacím vyšší míru finanční předvídatelnosti a jistotu nesnížení financování. Tím pádem ale výše dotací získaných v roce 2017 dostala daleko větší rozměr a důležitost.

Bohužel jsem se krutě zmýlila v tom, že všichni přijali společný cíl vytvořit lepší podmínky pro sportovce a sport. Ve skutečnosti mnozí hráči chtěli jen zachovat systém, kdy o využití peněz daňových poplatníků rozhodovali právě jen někteří a vyvolení lidé z té „špičky sportovního prostředí“. Což jim umožňovalo držet si pozice. JUDr. Janstovi jsem také uvěřila (bez ohledu na zákulisní zprávy o jeho minulosti), že jako právník rozumí nevyhnutelnosti změn.

Zjevně ne, je prostě Malý Čáp. Tomu odpovídá roky jeho mimořádně ubohá obhajoba v médiích. (Ostatně obžalovaný může lhát, jak se mu zachce.) A znovu to připomenula jeho vystoupení po ukončení soudu: Pana odsouzeného Peltu lituje, protože se prý nic nemělo měnit na zavedených pořádcích, při kterých o penězích z daní občanů pro sportovní svazy rozhodovaly (některé) sportovní svazy (čili těch pár lidí na špičce potravního řetězce).