Ještě jednou: První máj, práce čas

Vrátím se ještě jednou k Prvnímu máji, k Svátku práce. A zamilovaných. Na můj minulý blog se sešla řada komentářů, zčásti nechápavých. A některé věci možná opravdu stojí za vysvětlení.

Ten původní text je ZDE.

Co stojí za dodání: První máj máme. A taky práci. Kromě dvou procent z nás, jak říká statistika z března. Ekonomové vědí, že to je v podstatě nulová nezaměstnanost (spíše statistická, než jaká jiná).

Takže jsme měli a máme co slavit.

Hurá máme práci. A práce má nás.

Ale!

V 21 století nejde jen o to. Máme také své představy o podmínkách práce o x hodinové pracovní době o slaďování práce a rodiny, o volném čase, bezpečnosti práce, celoživotním vzdělávání při práci a tak dále. Všechno tohle v jednom a stručně: Máme svoje představy o důstojnosti práce.

Jenže o této důstojnosti i v naší zemi mnozí jen sní, zdaleka všichni ji ani v roce 2019 nemají.

Mluvím často s lidmi v krajích od malých vesnic po města. Co říkají? Tak třeba dělníkům lezeme my „inkousti“ na nervy, že prý neříkáme dělníci, ale používáme různé opisy. Třeba „pracovní síla“. Asi se jich prý štítíme.

Malý český živnostník či podnikatel (zaměstnává třeba 15 lidí) zase nechápe, že když je malý a český, proč má pocit, že my okolo si myslíme, že nepracuje a má všechno zadarmo.

Pracující všeobecně se zase vztekají, že je strašíme robotizací, že prý je nahradí roboti. A to ještě dříve, než vůbec dorazí ta důstojnost práce!

Pak člověk nahlédne do novin a dozví se, že dvanáctihodinová pracovní doba v Amazonu vlastně vyhovuje a že je potřeba hlavně makat a pokud možno držet ústa. Shrnuté poselství z tisku: Svět ovládnou roboti. Ti budou zapojeni do elektřiny po zkrácenou pracovní dobu a lidi budou dělat dvanáctky tam, kde se roboti nevyplatí.

Lidem, kteří to čtou, chybí nějaká jasná reakce na podobné vize. Nějaké: Tak tudy ne. Ani u dělníků, ani u podnikatelů, ani u ostatních. Lidé mají právo slyšet, že politici znají tyto předpovědi (třeba, že do roku 2050 zmizí kvůli automatům 30 procent pracovních míst). A mají právo slyšet, že nechceme společnost, ve které bude třicet procent současných dělníků, techniků, manažerů a živnostníků zbytečných a na odpis. Chceme naopak společnost, která si s těmito změnami poradí a která je zvládne lidsky a důstojně.

Proto jsem přála k Svátku práce nám lidem i té slavené práci, ať zůstaneme i v dalších desetiletích pěkně pospolu. Ať je náš vztah hodinově krácený, ale ovšem důstojný, kvalitní a lépe zaplacený. Budoucnost práce nechť je soutěž, kreativita, invence a radost. A roboti ať jsou naopak zapojeni v elektrice 24 hodin denně, slouží člověku a makaj!

Ať se na trhu práce stane cokoliv, výsledkem nesmí být společnost, ve které budou desítky procent lidí „zbytečnou přítěží“. Tak to byl smysl toho textu.

Přeji všem krásný květen. Ať je „lásky časem“ nejen ten první, ale ať je takový celý.