Islám číhá za každým rohem (?)

Máme zde další sérii vyděšených příspěvků na sociálních sítích o tom, jak české školství zaplavuje islamismus. A jako novinka k tématu se objevuje rozhořčení nad tím, že v naší zemi přibývá škol zřizovaných církvemi.

Aby to bylo jasnější – v podstatě jde o římsko-katolickou církev a její řády, ale nejen.

Ale začněme u toho islámu.

Představte si otázku z dějepisného testu či z testu občanské výchovy, která by zněla: „Jak se jmenovala kniha, ve které Adolf Hitler položil základy národního socialismu?“ A další by byla: „Ve kterém městě byly přijaty německé zákony, které daly rámec represím proti židovskému obyvatelstvu?“ A teď si představme dál, že tento test přinese žákyně či žák domů a matka ho dá na facebook s komentářem: „Dneska jsem se zděsila. Opravdu dovolíme, aby z našich dětí škola vychovávala nacisty?“

Že to je nesmysl?

Je. I není. Trochu si pohrajeme s otázkami. První bude: „Jak se jmenuje kniha, která shrnuje základní texty islámského náboženství?“ A druhá: „Která města jsou cílem pravidelných poutí muslimů?“ On totiž ten komentář rozezlené matky je skutečný. Jenom zní: „Dneska jsem se zděsila. Opravdu dovolíme, aby z našich dětí škola vychovávala islamisty?“

Někteří lidé prostě nedokážou přijmout, že škola podává informace a že učit se o existenci nějakého náboženství, o jeho základních rysech nebo o jeho dějinách, opravdu není to stejné, jako nutit děti přijmout náboženství nebo jakoukoliv ideologii. Neumím si úplně představit, jak je možné tento rozdíl nevidět, ale je třeba se smířit s tím, že část našich spoluobčanů to tak má nastavené. Já respektuji, že to tak někdo vidí, ale určitě kvůli tomu nehodlám dělat cenzuru učební látky a tvářit se, že islám neexistuje. Jestli má kdosi představu, že taková cesta je správná, odkazuji ho na závěrečný citát.

Stejně tak platí, že naše školství je sekulární a sekulární bude. To je masarykovská tradice. To znamená, že naše školy nebudou provázané s žádným náboženstvím, naše osnovy neovlivňují, a dokud budu v úřadě, tak určitě ovlivňovat ani nebudou, žádní církevní činitelé. Naše školy budou učit podle převládajícího vědeckého názoru a poctivě informovat o názorech dalších. Nebudou dětem nic vnucovat.

Tím se dostávám k jiné sérii „šokujících zjištění“ kolujících na českých sociálních sítích. Totiž že přibývá církevních škol. Zatímco nás tedy jedni podezírají z uskutečňování jakéhosi ďábelského plánu na přeměnu České kotliny v islámské teritorium, jiní se strachují před invazí katolictví do školního systému.

Tak se na to podívejme klidnějším okem.

Nu ano – přibývá škol, které zřizují církve (jak jsem již zmínila, povětšinou je to římsko-katolická církev). To ale s faktem sekulárního českého školství souvisí jen velmi okrajově. Řeknu to strašně jednoduše. Kterákoliv základní škola v této zemi musí učit podle některého ze schválených programů a dodržovat předepsaný objem informací sdělený dětem. Na to dohlíží inspekce a konec konců se to nutně projeví například při přijímacích zkouškách na střední školy. Pokud zřizovatelem školy je obec, církev nebo nadace nebo je to škola soukromá, pořád platí to stejné – jsou tady „osnovy“ a vzdělávací rámce. A ty jsou v pravém smyslu slova sekulární (bez náboženství). U církevních škol je obvyklé, že v rámci určitého volného prostoru, který je poskytnut každému zařízení, rozšiřují výuku náboženství, někde mají třeba latinu a podobně. Mívají i některé vnější znaky, které jsou s principem sekulární školy v určitém formálním rozporu – například jsou učebny a třídy opatřeny kříži. Tyto svou povahou vnější znaky nesouvisejí s hlavní masou probírané látky. Navíc umístění dítěte do školy zřizované církví není na základě „spádové“ oblasti, ale zcela dobrovolné. Tedy rodiče „vědí, do čeho jdou“ a je to věc jejich výběru. Což je naprosto klíčové.

Pokud se tedy poněkud zvyšuje počet škol zřizovaných církevními institucemi, je to odpověď na určitou zvyšující se poptávku. Jejich existence ani počet nemají nic společného s nějakou vládní politikou nebo vládním programem.

Takže na programu není ani islamizace ani katolizace českého školství. Realita je daleko nudnější – hodláme dále pokračovat v Masarykově tradici. Proto si na závěr dáme jednu myšlenku prvního prezidenta: „Je velice snadné kázat nenávist proti cizímu. Je mnohem těžší poznávat, kritizovat, zlepšovat své vlastní.“