Dva kroky proti byznysu v exekucích

Sněmovna schválila senátní verzi nových pravidel pro exekuce a obecně pro splácení dluhů. Jsem z nějakých 45 procent ráda, z 55 procent zklamaná.

Je léto, děti mají po drsném školním roce prázdniny, tak začnu tou spokojenou částí.

Velká změna je přednostní splácení jistiny. Za to jsem bojovala už v době, kdy jsem pracovala pro ombudsmana Otakara Motejla. Je to důležitý krok k tomu, aby méně zkušeným dlužníkům, kteří platí, co mohou, nenarůstal dluh rychleji, než co vůbec stíhají platit. Protože přesně to byla historicky jedna ze skutečně odporných praktik. Dlužník pět let platil, zůstávalo mu minimum, ale po těch pěti letech byl dluh vyšší než na začátku.

Absurdní?

Ano, naprosto. Sankce se počítaly z jistiny, ta se nesnižovala, takže celek dluhu se zvyšoval. Ten člověk vlastně platil sankce pomaleji, než rostly. Věřitel byl “ve vatě”, dostával sice málo, ale pravidelně. Spokojený byl také exekutor. Jeho odměna musela být uhrazena jako první.

Jen dlužník se stal doslova jejich otrokem.

Druhá dobrá věc je zastavení marných exekucí. Znovu platí, že boj za tuto změnu trval dlouho a vždycky se našla dost velká většina ve sněmovně, která umožnila ponechat marné exekuce v “oběhu”.

Bohužel znovu chyběly hlasy pro teritorialitu, tedy pro zavedení místní příslušnosti exekutorů.

Tady se lobby velkých věřitelů propojená s částí velkých  exekutorů znovu ukázala jako síla, která má obrovský vliv. Takže i nadále tady budou exekutorské “továrny”, které od velkých věřitelů, což jsou často finanční skupiny pracující na pokraji lichvy, budou dostávat k vymáhání “balíky” pohledávek za lidmi od Aše po Hodonín. A které povedou vymáhání na hraně zákona, za hranicí slušnosti a především s cílem dělat z dlužníků občany druhé kategorie navždy uvězněné v otrockých poutech.

Když se podívám na uplynulé roky a na to, co se v oblasti dluhů povedlo, tak vidím pokrok. Je velký, určitě větší než dvacet let předtím. Z programu sociální demokracie “druhá šance”, který jsem koncipovala a uvnitř sociální demokracie i prosadila, se povedlo splnit celkem dost. Už nemáme nové dětské dluhy. Oddlužení důchodců a některých mladých lidi je možné za tři roky a bez podmínek. A tak dále.

Mohla bych totiž větších i menších úspěchů jmenovat více.

Do spokojenosti mám ale hodně daleko. Řada zásadních změn čeká i na konci tohoto volebního období na prosazení. Stejně, jako čekala v minulém období, a v tom předtím, a ještě předtím… Proč to tak je, to je třeba se zeptat podstatně déle sloužících poslanců. Ať již jsou ve sněmovně druhé nebo páté období.

Jasné je, že stav v polovině roku 2021 je pokrok. Udělali jsme dva důležité kroky. A ještě jasnější je, že to jsou dva kroky z mnoha, že v dalším volebním období je třeba konečně prosadit skutečnou revoluci v oddlužení i v exekucích. Její součástí musí být i teritorialita, která je důležitá k tomu, aby stát dostal celý exekuční systém znovu pod kontrolu a prosadil v něm spravedlnost. Zní to jako zestátnění exekutorů? Možná. Ale důležité je, aby byla zestátněna jejich kontrola a aby exekutorské úřady nesly tvrdou zodpovědnost za své excesy, chyby a porušení pravidel.

Práce bude ještě hodně. Do splnění prosté věty “ano poctivému splácení dluhů, ne dluhovému otroctví” prostě nemalý kus cesty zbývá.