Jak je to s Rómy v Řecku, aneb Proč je máme rádi

Rómové si říkají v Řecku „cikáni,“ protože Róm je pro ně urážlivé. A to je zajímavé. Mají tři názvy podle společenského postavení.  A vůbec nemají ponětí o nějakých sociálních dávkách, prostě pracují a žijí si podle svého.

Pozorně poslouchám nového herce Róma ze seriálu Most, který byl hostem u Jana Krause. Škoda, že to Kraus nepodchytil lépe a nedonutil tohoto borce zatančit a zazpívat. Všichni Rómové mají v sobě neuvěřitelný hudební talent. Tady herec Zdeněk zmínil, že je zvyklý na oslovení „cikán,“ že si teď musí zvykat na oslovení „Róm.“ A já mu rozuměla, protože se s cikány v Řecku ráda bavím, vyzvídám a ráda je poslouchám.  Pokusím se vás uvést trochu do řecké cikánské společnosti. Upozorňuji, že jsem seriál neviděla, ale určitě si ho pustím. Začalo mě to zajímat.

Naši řečtí cikáni jsou neuvěřitelně pracovití. Nikdy jsem nepostřehla, že by byli opilí, že by u nás v Řecku kradli. Všichni mají svoje obchody, kde prodávají oblečení, boty, brýle, bižuterii, prostě všechno, co chce turista nebo Řek, který je ve Velice na dovolené.  V poledne přehodí přes svoje zboží plachtu a jdou se vyspat. Nebojí se, ani je nenapadne, že by jim někdo zboží mohl ukrást.

Druzí obchodníci, kteří si také říkají cikáni, rozváží kolem každého domu ovoce a zeleninu, případně plastové židle. Jediné co mě rozčiluje, že tak činí v hodinu siesty a řvou do těch megafonů, byť je rušení poledního klidu zakázáno. Vědí, že vylezu na balkón a vědí, že si něco od nich koupím. Jsou milí, prostě to s námi umí.

V jednom obchodě, kde se prodává přímo naproti pláži oblečení a boty, velí řecká cikánka Aliki. Je super a příjemná. A jediná je tmavá, na pohled tedy víte, že je to cikánka.  Je už dávno babičkou, byť jí je čtyřicet let. Její syn, který stále pokukuje po každé turistce, na Řekyně by si netroufl, je skvělý mladý muž. Oženil se v šestnácti a už má celkem velké tři děti. Velký obchod vede rodina, kde šéfuje matka Aliki.

Vedle nich prodávají dvě nádherné cikánky spodní prádlo. Ta jedna je tak krásná, že by mohla vyhrát světovou miss. Má úžasnou postavu a velmi krásný obličej. A také má dvě děti a manžela, který vyjíždí za milenkami. Ona to ví, nicméně jejich kultura je i tom, že muž může mít milenky, že je to tak správné, leč žena v žádném případě nesmí mít kromě manžela nikoho jiného. To samozřejmě neplatí u šéfky Aliki, jejíž manžel jenom dře a ona lítá po Řecku a shání nové kousky do svého obchodu. V rozhovoru dal rómský herec ze seriálu „Most“ trochu najevo tuto zvláštnost, jenom je škoda, že to neřekl.

Kromě Aliki jsou všichni zmiňovaní světlí a patří mezi cikány, kteří pracují, nedostávají žádné dávky od státu a jsou soběstační. Jejich děti chodí do škol a už mnozí z nich se učí anglicky s tím, že půjdou na vysoké školy. Tato mladá generace neuznává brzké sňatky, které však v této komunitě nejsou ničím neobvyklým.

Pak jsou tzv. „gifti“(čti jifty), kteří chodí v těch dlouhých sukních, kočují v moderních i starých autech a mají plno dětí. Patří mezi nejchudší, ale ani oni nedostávají od státu žádné peníze. Běžně porušují povinnou docházku svých dětí do škol, ovšem nikdo je za to nepeskuje. Stát se nevměšuje do jejich kočovného způsobu života a oni pak musí žít podle toho, jak se o sebe starají či nestarají. Musí si platit zdravotní pojištění, jinak mají smůlu. Ovšem oni na tento zákon vyzráli. Potkat v nemocnici z této komunity dvacet lidí, kteří provázejí nemocného na emergency, kdy musí být pacient ošetřen bez placení, není žádnou zvláštností.

Skupina, která je v Řecku brána negativně se jmenuje „Roma.“ Jde o bohaté Rómy, kteří se sdružují ve velkých městech a bydlí v různých rómských čtvrtích i s Řeky dohromady. Mezi těmito je mnoho vysokoškoláků, mnoho mafiánů, prostě je to skupina, která je ekonomicky silná a stmelená, tak jako ostatně i cikáni, gifty, tak i oni drží pohromadě. Na jejich řečtině nepoznáte žádný rómský přízvuk. Mluví perfektně řecky, a pokud nemají ty zvláštní „rómské oči,“ jejich bělmo je trochu červené, tak nepoznáte, že jde o Róma. A to je důvod, proč se cikáni od Romů distancují. 

Řecký stát dlouhá léta neřešil povinnou docházku dětí z cikánských nebo z romských rodin. Nyní je docházka do školy povinná. Nevměšuje se do jejich kultury a identity, čímž položil stát základ k tomu, že tato etnická skupina respektuje řecké zákony a řeckou kulturu naprosto shodně s Řeky. Vědí, že by jim nic nezákonného neprošlo jenom proto, že patří do jiné etnické skupiny. Samozřejmě, že i tady se dějí kriminální činy, ale tyto by se děly tak jako tak, protože v nich figurují vždy jen a jen lidé.

A to se mi v Řecku líbí. Někdy vám napíši, jak je to s tím, že umí hádat z ruky, s tím, proč jdou do moře oblečeni v šatech, s tím, v jakého boha věří. A prostě je fakt, že je máme rádi.

Pokračování příště o jedné velmi zvláštní cikánce z Albánie. Hrozný příběh.

P. S.

Kdyby každý respektoval identitu etnické skupiny a nenutil je k životu, který oni neumí respektovat, tak by to bylo super. A nikdo by si nechodil pro sociální dávky.