Hodím to Babišovi, Aneb nechci bydlet s migranty

Znovu zmíním jednu důležitou věc. Vyrostla jsem v Česku, kde jsem studovala i pracovala, ale moje řecká povaha je prostě geneticky pevně usazena po obou řeckých rodičích tak, že narážím na plno témat, která bych řešila po řecky.

Platí to i obráceně a Češi nerozumí nám, ale o tom napíši za chvíli. Nedovedu si představit, že se dají změnit muslimové, vychovat je tak, aby akceptovali českou, německou či jinou kulturu. Jejich náboženství a fanatismus nelze vložit do žádné jiné kultury moderní civilizace, protože zakořeněné tisícileté zvyklosti a tradice se prostě nedají změnit, nelze je vykořenit, jak vidíme a víme. Toto platí i pro ostatní fanatiky, ať už jsou to katolíci, židé nebo protestanti či hinduisté.

Rasismus je věc ošklivá, ale děje se, mnohdy se nelze divit. Piráti a jejich představy o bydlení, které známe z dob komunistických v SSSR, nám vyhrožují, že nám dají domů migranty. Nevím, jestli budou mít kontrolu nad talibanci či vytvořili nějaký plán rozmístění těchto fanatických muslimských radikálů do našich domovů. Název strany "PIRÁTI" mi přišel od začátku pubertální, nedůstojný, ale i přesto, že jich je velmi málo, dokáží Piráti těmito řečmi či plány nadělat mezi lidmi velké otazníky s zasadit do nich strach. To je důvod, proč půjdu k volbám a hodím to Babišovi, protože nevím, komu jinému bych to hodila. Vím, že hlavně ne Pirátům.

Kdo čte moje články, tak ví, že jsem kritická vůči české aroganci, vůči bonzáctví, vůči nedůstojnému životu starých lidí, opuštěných dětí apod. Samozřejmě, že ani Řecko není čisté jako lilie, ale přeci jenom se tu dodržuje rodinná struktura, rodiče se dávají na kliniku v krajních případech, kdy už rodina nezvládne péči o starého a velmi nemocného člověka. 

Nemyslete si, že mít řecké geny je procházka růžovým sadem, to tedy není. Tyto geny jsou normální jenom na území Řecka, kde je vše, co je řecké, kam patří smích, tanec, ale i výbušnost a zvyšování hlasu, naprosto normální, tak jako je normální se krásně zdravit, přát si hezký den, v pondělí si přát hezký týden, každý první den v měsíci si přát hezký měsíc a na konci léta si přát hezkou zimu. No ano, hezkou zimu si přejí už nyní, protože pro Řeky končí pomalu léto.

Navíc na mě samozřejmě celý život působí západní kultura, takže ani tady nejsem moc přijatelná, protože jsem natolik otevřená a neumím hrát řecké líbivé hry, vracet lichotky atd., ale oni mi to promíjí tím, že všechny kolem mě informují, že jsem prostě Češka. Vážně to neumím a už se to učit nebudu. Je mi tady dobře. Letos se sem přestěhovalo mnoho Čechů, žijí tady, protože příjemné klima a příjemní lidé umí udělat naprosto krásnou atmosféru.

Řekové, kteří byli nuceni opustit po občanské válce Řecko, ale i řečtí komunisté, byli rozděleni do několika zemí bývalého socialistického bloku. Nebyli to všichni političtí emigranti, protože jim partyzání brali děti na socialistickou převýchovu. Nepamatuji si, že by k nám český národ byl rasistický, hlavně v dětství, ale i potom v dospělosti. Doma jsme dodržovali řecké zvyklosti, až na to, že jsem prošla těžkou ateistickou výchovou a pak jsem hledala, kde a v čem je ta víra, která z Řeků dělá to, co mně osobně chybělo -- milou hospodyňku, která vždy skočí za sporák a všem uvaří. Nemám to tam, ten gen mi utekl.

Obě země, kde trávím nejvíce života jsou křesťanské, ale i tak je mezi oběma zeměmi velký rozdíl. Tímto jednoduchým sdělením chci říct, že geny se nemění, tradice jsou velmi pevně zakořeněné, ale v dnešní době jsem za dvě hodiny letecky v Řecku, takže nepociťuji již to, že se nehodím tam nebo onam. Můžu odletět, kam chci. Ale o tom to není, je to o tom, že odebrané děti partyzány se nepřevychovaly, i když byly umístěny v různých dětských domovech, dokud Mezinárodní červený kříž nepomohl jejich matkám z Řecka svoje děti najít. Tato složitá historie není na blog, ale na celou knihu, takže toho nechám a sdělím to, co sdělit chci:

"Bohužel, není žádná strana, kterou bych upřednostnila, takže mi zbývá Babiš a jeho milión ministrů, které mění jako ponožky, ale nechce nám nikoho nastěhovat domů. Snad ne, kdo ví....., aby to nebylo jako s rouškami......"

Ovšem kdo ví, komu to hodit, tak mi poraďte, jelikož jsem bezradná, protože já bych to nehodila vůbec nikomu, ale nechci Piráty.