To jsem zase naletěla! Kolikrát už jsem si řekla, že si s tím dám pokoj, ale když mi přijde "zajímavá nabídka" od Grouponu do emailové schránky, neodolám a musím se na ty "fantastic deals" podívat. Systém takovéhoto e-shopu jsem objevila už v Americe, je to hrozně trendy, easy, funny a každý to přece používá! Jde o to, že Vám denně přijde e-nabídka a vy máte xy času se rozhodnout si ji koupit. Takhle jsem si třeba pořídila hodinu vaření ve francouzské restauraci, lyžování v Illinois, masáž horkými kameny, jak udělat sushi s Japoncem, ... a přitom ve finále jsem využila celou jednu skvělou nabídku!
Když jsem z Ameriky odjížděla a zbavila se těchto výhodných nákupů, vážně jsem si oddychla a cítila jsem jakousi lehkost z toho, že nemám žádný závazek a že mě nic na světě netlačí si něco suprového koupovat. V Austrálii jsem po pár týdnech zjistila, že to tu funguje zrovna tak! Změna byla pouze v tom, že jsem se ani nemusela nikde registrovat, Groupon si mě našel sám, mám to teď v poště každý den! "Tentokrát jim nenaletím", řekla jsem si a hrdě se uculovala pod fousy při prohlížení emailů a jejich následného odklízení do koše. Úsměv mi vydržel nějaký ten týden, až do okamžiku, kdy jsem klikla na tlačítko "koupit". "Proboha, co jsem to udělala, už jsem v tom zase?!" Koupila jsem, výhodně, jak jinak, čtyři lístky do kina s platností na šest měsíců. Jakmile jsem zadala svoje údaje z kreditní karty, tak se platnost voucherů zmrskla do konce března! "Co to je za podvod?" vykřikla jsem a už jsem litovala toho, že jsem email vůbec otvírala. Jasně, nabídka už je vyvěšená nějakou dobu, tak proto! Byla jsem na sebe děsně naštvaná a s křečovitým úsměvem na tváři jsem doma tenistovi oznámila, že půjdeme do kina. "Jo a co hrajou", zeptal se úplně nevinně. "Nevím", zablekotala jsem a snažila se to zahrát do outu, ještěže mi to lhaní jde tak blbě, všechno jsem mu vyklopila i s tím, že musíme jít, co nejdříve.
Nabídka filmů nic moc, promítací časy ještě horší. Jak můžu jít do kina v poledne nebo třeba v šest večer, když já jsem v práci do pěti a tenista má sice přes oběd volno, ale jinak je do osmi do večera? "To jsem ale vůl", pomyslela jsem si a uvědomila si, že tohle si prostě musím vyžrat, když jsem takhle blbě podlehla. "Konečně", zajásala jsem, našla jsem film, na který chci jít, dávají ho do konce března a v kině, do kterého vouchery platí. Zvedla jsem telefon a zavolala na recepci, abych zjistila, jak hladce to půjde. "Jo, jo, vouchery samozřejmě bereme, vyberete si film, kromě nově uvedených a je to!" "To si děláte srandu?", odvětila jsem, kromě toho, že mám jen vymezená kina, kde můžu vouchery použít, nesmím jít na film o víkendu a teď mám ještě ke všemu zakázáno jít na co chci!!! To bylo příliš omezení najednou, pěkně jsem poděkovala a zavěsila. S velmi pokorným hlasem a sypajícím si popelem na svou vlastní hlavu jsem tenistovi vysvětlila situaci, byť byl natěšen a počítal s tím, že půjdeme na film, na kterém jsme se den před tím dohodli. "No, nic, tak to zkusíme a uvidíme, co nám řeknou, třeba tam bude někdo jiný a dají nám to", řekl mi, aby mě trochu uchlácholil, protože viděl, že mě to samotnou dost štve a že to umím přiznat. Na recepci byl ten samý klučina, s kterým jsem mluvila po telefonu, hned mě poznal, tvářil se přátelsky, snad jako bychom se už předtím potkali, řekl mi: "no problem", to půjde, ale pro jistotu si ještě zavolal kolegu, který to zabil úplně! "Ne, ne, to musíte jít na webové stránky Grouponu a tam zadat tento kód, potom něco vyplnit, doplnit, zaslat, potvrdit a je to! Vouchery by Vám měli přijít poštou a ty si u nás vyměníte." Šla jsem do kolen a polilo mě horko, "to snad nemůže myslet vážně?!" Velmi slušně, jemně a přátelsky, tak jak to dělám v práci s klienty já, jsem mu dávala důvody, proč by nám to měl dnes dát. Nedal, "takhle to prostě nefunguje", mi sdělil s úsměvem. Úplně vyčerpaná, zoufalá a naštvaná jsem koupila dva lístky za plnou cenu na film Rum Diary s Johny Deppem, který se z upoutávky tvářil jako super legrace, ale žádný zázrak to teda nebyl, film z Puerto Rica, plný žurnalistiky, brblajícího bezdomovce a hlavně spoustou rumu nás opravdu zklamal.
Po víc jak dvou hodinách sledování filmu bez děje jsem byla umírněnější nebo spíše unavená, také už byla skoro půlnoc, žádné drama, které v letáku psali, že Depp prožije ve zmíněném filmu se nekonalo, to na nás totiž čekalo doma. Přišli jsme dovnitř, já rozsvítila a rychle vtrhla do kuchyně. "Co blázníš, už jsi vážně paranoidní", říká mi tenista. "Nejsem paranoidní, ale ostražitá, bojujeme se šváby už měsíc a víš, že tma jim dělá dobře a když je překvapím světlem, tak mám šanci." Jo, jo, v této krásné, slunné zemi plné bílých pláží je tolik havěti, že byste na to nevydali knížku nebo možná vydali, ale byla by tak obsáhlá jako manuál na ženskou, že by nikdo nebyl schopen otočit ani stránku, jak by byla těžká. Mají prostě rádi teplo a sdružují se tam, kde by potencionálně mohli něco sežrat. Pokud najdete doma švába velikosti Vašeho palce či o kousek menšího, tak je to dobré znamení, teda v tom smyslu, že je to nějaký zbloudilec a že má vážně jenom hlad. Narazit na hejno malých broučínků by byla vážně katastrofa, to je na problém zaděláno. My teda nacházíme čas od času brouky větší, kteří vám do bytu přiletí třeba jako moucha. Když jsem vítězoslavně odcházela z kuchyně, že tam nic není, narazila jsem na dva jedince, nehorázně si sedící na koberci v mém obýváku!! Už jsem vycvičená jako kluci ze zásahovky, na nic nečekat a praštit je botou, oni jakmile zpozorují pohyb, prchají jako šílenci, no není se čemu divit, jde jim přece o život:) Neutíkají ovšem jedním směrem, ale pohybují se klikatě, sem a tam,... no prostě hrozně zběsile. Dostala jsem je oba, výlupky, okamžitě šli do hajzlu, spláchla jsem a s tím přišla i úleva po celém tom martiriu. Věřím, že to byla ta poslední tečka za dalším báječně stráveným dnem v Austrálii.
