Poslední dobou si dost často říkám, kde se v Češích bere taková ta zpupnost, zákeřnost a závist?! Ani nedávné volby mě nepřekvapily a jen si říkám: "dobře jim tak" (voličům). Ovšem nerozčílila mě ani tak politická situace jako ohlasy na můj poslední příspěvěk, ve kterém jsem popisovala své trable při cestě z Prahy do Sydney.
Komentář pod článkem umožňuje se vyjádřit k textu, napsat případné připomínky či vznést dotazy. Pokud jsem to správně pochopila, tak plus znamená, že se s komentářem ztotožňuji a s mínusem je to opačně. Vyjádření: "Je smysluplné s tak malým miminem létat do Austrálie?" beru, ovšem zarazí mě ti, kteří si tam přidají to svoje plus! Jako kdyby si chtěli přisadit a sdělit mi, že nejsem normální, stěžuju si na příkoří, které se mi během cesty dostalo a ještě se stavím do role chudinky. Všem těm bych chtěla vzkázat, že žádnou chudinku ze sebe nedělám, a to, co se stalo byla nepříjemná realita. Cesta přes celou zeměkouli nebyl můj rozmar, ale návrat z dovolené, v Austrálii momentálně žijeme!
Je to závist či nepřejícnost?! Co je to? Nestalo se mi tohle poprvé a vždycky jsem to nechala být. Možná bych to i tentokrát přešla a řekla si, ať si každý "kváká" to svoje, ale jsem plná spousty negativního jednání z nedávné návštěvy Čech - sousedské spory, vzájemné udávání, trestní oznámení, naschvály, pomluvy, neochota a hlavně bezohlednost vůči druhému. Proboha, co je to s vámi, lidi?!!
Není možné soudit někoho jenom z toho, co napíše v pár odstavcích, když nezná souvislosti!! Není možné odsoudit někoho za chování, když neví, co ho k tomu vedlo a už vůbec není možné udělat si konečný úsudek z řečí, které se o někom vedou, aniž by se dotyčného zeptal. Bohužel nic na světě nezabrání člověku, aby to, co je mu sdělováno, nevnímal v kontextu toho, co už sám slyšel, zažil, ví či si myslí, že ví. Spíš bych řekla, že spousta lidí pouze myslí a jinak ví úplný prd.
Za individuálním stavem pohody, spokojenosti či štěstí stojí stabilita, mít jakési pevné pozadí, které pochází z celkové spokojenosti se svým životem, z rodiny, z práce, z trávení volného času. Hlavním zdrojem subjektivního pocitu spokojenosti jsou mezilidské vztahy - v rodině, v přátelství, ve společnosti. (částečný výňatek z knihy I. Možný, Česká společnost). Češi zřejmě nejsou šťastní, nemají cit pro rodinné hodnoty, práce je nebaví a s volným časem neví, jak naložit. Tím pádem mají spoustu času starat se o druhé, vytvářet pseudolži, pěstovat přetvářky a urážet. Pokud jsem někoho neprávem nařkla z toho, jak se vyjádřil, tím se omlouvám, všem ostatním vzkazuji - starejte se o sebe a udělejte si pořádek ve svém vlastním životě!
