Byla to akce na poslední chvíli, vlastně ani nebyla určená pro nás, přesto jsme šli. Tady se každý stěhuje snad co rok a pošta, resp. příslušné organizace změnu adresy příliš neregistrují, anebo to spíš neřeší, neboť jejich "no worries style" udává rytmus místnímu životu. A tak jsem jednoho dne našla v naší poštovní schránce pozvánku, která byla určená pro našeho předchůdce. Po jejím otevření mi bylo jasné, že to bude akce zajímavá, neboť samotný design a styl pozvánky byl hodně poutavý. Online jsem potvrdila naši účast a ve středu v podvečer jsme mohli vyrazit.
Tenista trénoval do půl osmé, takže jsme přišli skoro o dvě hodiny později, ale to ničemu nevadilo, dojít se mohlo kdykoliv mezi šestou a desátou večerní. Akce spojená s promotion několika společností spočívala v představení všemožných novinek z oblasti elektroniky, kuchyňských spotřebičů, televizních soustav a vůbec... obecně všeho, co se domácnosti týkalo. Proplétali jsme se uličkami se šampanským v ruce za libých zvuků živé hudby a prozkoumávali vystavenou nabídku. Uvelebila jsem se v pohodlném ušáku a sledovala obří televizní stěnu přede mnou. Zasnila jsem se... takhle bych si to jednou nějak představovala - jednoduše, obyčejně a ve světlých barvách. Jenže ono i to "obyčejně" stálo docela balík.
Naštěstí jsem neměla s sebou bloček ani tužku, abych si zapsala vše, co se mi líbilo, vyšla by mi cifra, ze které by se mi rozhodně zatočila hlava a možná i podlomily kolena, a to bych tam měla maximálně položku kuchyň, koupelna a tv sestava se dvěmi pohodlnými ušáky, ty bych nemohla vynechat. Naštěstí ceny na nás nikde nesvítily, většinou se musely vyloženě hledat, což bylo v některých případech snad i lepší a úplně nejlepší, když se nenašly vůbec. Při místním standardu a neustále nutkavém přepočítávání na českou korunu by se nedalo pořídit vůbec nic.
Ve finále musím říct, že při všeobecném australském nevkusu se mi přehlídka modelových kousků velmi líbila, nejvíc snad kuchyně, byla to elegance a jednoduchost sama, přesně můj styl, mistři designeři mi vyloženě kápli do noty. Bohužel nebo spíše díkybohu to teď nepotřebuju a řešit to nemusím, alespoň vím, že kdyby něco takového aktuálního bylo, že je rozhodně z čeho vybírat. Než celá ta paráda skončila, zabrousil tenista ještě zkoumat koupelny, ostatní návštěvníci pomalu prchali s rukama plných krabic a různých letáků a já se oddala poslechu živé hudby ve složení housle, basa, kytara. Pobrukovala jsem si s nimi a houpala se do rytmu známých melodií, jejich sólo jenom pro mě se linulo celou výstavní halou. Byla to příjemná komorní tečka za celým designovým večerem!
