Animální poezie XXVIII: Pro maminku a Bílé holubice

Jak byste vyjádřili, jak rádi máte své nejbližší? Mladá básnířka Kateřina ANIMA Dušková pro to volí formu básně. Její verše si můžete přečíst v článku. 

PRO MAMINKU

Kateřina ANIMA Dušková

 

Má maminka je jako krásná víla

Má kudrnaté vlasy a v nich zapletené kopretiny

Když po trávě bosky prochází se ptáček zpívá

Její halenka z nejjemnějšího hedvábí domoviny

Její sukně probarvená květinami ve větru se vlní

Má maminka co tichým půvabem okolí své plní

....................................................................

Má maminka co o lásce snívá

Má maminka co na své děti se dívá

Má maminka co mi prvně ukázala svět

Má maminka co je jak nejkrásnější květ

Má maminka co s tatínkem v domku žije

Má maminka je jako poezie

....................................................

Má maminka má jemné ruce

A vykoná jimi tolik práce

Má maminka má mladé tváře

A nezáleží na tom kolik má let

Má maminka má zvonivý hlas

Co člověka pohladí tak sladce

Je to má maminka

Co více k tomu říci

Její oči jsou jako dva kolibříci

........................................................

Ráda vidím úsměv na její tváři

Ráda vidím když štěstím celá září

.......................................................

Má maminka je jako krásná víla

Má kudrnaté vlasy a v nich zapletené kopretiny

Když po trávě bosky prochází se ptáček zpívá

Její halenka z nejjemnějšího hedvábí domoviny

Její sukně probarvená květinami ve větru se vlní

Má maminka co tichým půvabem okolí své plní

...............................................................................

...............................................................................

BÍLÉ HOLUBICE

Kateřina ANIMA Dušková

 

Potkala jsem ho v kavárně jednoho dne

Měl havraní vlasy a oči jako vodopád

V tom nám začali boogie woogie hrát

Vzal mě za ruku Pojď jdeme tancovat

Točím se dokola Pohled náš touhou žhne

...............................................................................

Potom přišla schůzka za schůzkou a byli jsme pár

Říkal že jsem jako koláček s marmeládou sladká

Na našich výletech jedna fotka za druhou cvaká

Jak moc miluju ho na to je má báseň příliš krátká

Ani jsem se nenadála a už u oltáře s voničkou stál

...............................................................................

Ten den byl tím nejkrásnějším dnem života mého

Letěli jsme spolu do nebe jako dvě holubice bílé

Ve větru závoj můj vlál a Ty přirovnals mě k víle

Ruku v ruce kráčíme po cestě do společného cíle

Mé jméno je na prstenu navždy vedle toho Tvého

...............................................................................

Byla to ta nejkrásnější oslava hluboké naší lásky

Řekli jsme si ANO a potom pokračovali v hrách

Rozbitý talíř Sněhový dort Přenos přes zlatý práh

Tímto kouzelným dnem je silný jak ocel náš vztah

Políbila jsem Tě a Tys pohladil moje hnědé vlásky

...............................................................................

Milé dámy pánové Příběh tímto nekončí ale začíná

Miluju všechna ta společná rána odpoledne a noci

Vzájemná láska je na světě ten nejkrásnější pocit

Uděláme pro sebe vše krásné co bude v naší moci

Těším se můj milý až jednoho dne budeme rodina

 

 

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Kateřina Dušková | pondělí 21.3.2022 18:20 | karma článku: 5,68 | přečteno: 122x