„Ve své tvorbě se chci podělit o krásy světa viděné mýma očima,“ říká malíř Ondřej Kočár

Maluje snová města, zátiší a portréty, kdy tvoří doslova víly portrétovaných dívek. V rámci tvorby se potom snaží docílit toho, aby jeho díla pohladila člověka na duši a udělala mu radost. Seznamte se s tvorbou Ondřeje Kočára.

Co pro vás znamená umění?

Umění podle mě podněcuje ve schopnosti vnímat krásu a estetiku. Může se jednat o hudbu, poezii, tanec nebo výtvarné umění. Všechno je velmi povznášející. Osobně jsem rád, že i já mohu přispět svou výtvarnou tvorbou.

Pamatujete na své výtvarné začátky?

Ano. Jasno jsem začal mít již na střední škole. Už tenkrát jsem věděl, co by mě nejvíc bavilo a čemu bych chtěl zasvětit výraznou část svého života.

Dokázal byste shrnout, jak se vaše tvorba vyvíjela od doby, kdy jste s ní začal?

Nejprve to vypadalo, že budu grafikem. Vytvořil jsem kolekci asi 200 leptů. Pak se můj zájem najednou obrátil k malbě a já vlastně ani nevytiskl svůj poslední lept. Olejomalba zvítězila a již jsem ji neopustil následujících 40 let.

Čím vás mezi všemi výtvarnými technikami zaujala právě olejomalba?

Práce s olejem mě vyhovuje svým postupem, prakticky neomezeným formátem, malováním na plátno, dřevěné desky. Obraz mívá minimálně 5 vrstev a vzniká mnoho měsíců. Je to daleko náročnější postup, který právě v lazurových vrstvách neumožňuje chybovat.

Jaké barevné odstíny pro tvorbu svých obrazů nejčastěji používáte a proč?

Mé obrazy jsou vesměs v teplých tónech. Snažím se, aby má díla pohladila na duši a udělala ostatním radost. Ale vznikají i obrazy chladnější, ve kterých dominuje modrá.

Máte nějaký osobní rituál před zahájením malování vašich obrazů?

Rituál nemám. Prostě si sednu k malířskému stojanu, vypláchnu štětce a dám se do práce. V tu chvíli zapomínám na starosti a věnuji se pouze tvorbě. A aby práce nebyla tak jednostranná, nasadím si sluchátka a povídám si s manželkou nebo přáteli. V takové atmosféře se mi nejlépe pracuje

Dáváte obrazům název před zahájením malby, nebo až po jejich dokončení?

Název dostává obraz vždy až po dokončení. Je někdy dost složité vytvořit maximálně dvouslovný název obrazu, který bych nejraději popsal několika větami.

Kde nejčastěji hledáte inspiraci pro svou tvorbu?

S inspirací problém opravdu nemám. Spíš mě v průběhu malování napadají další možnosti, jakými se dále ubírat. Musím si zvolit jen jednu a ty ostatní jsou zapomenuty a nikdy už nebudou dokončeny.

Tematicky se zaměřujete zejména na malování snových měst a zátiší. Čím vás zrovna města a zátiší fascinují?

Neokouzluje mě moderní architektura, nenacházím v ní prvky, které by mě inspirovaly. Staré domy mají pro mě své hluboké kouzlo, které vyjadřuje pocity člověka, který je stavěl.

Kromě toho rád malujete portréty. Mají tyto portréty skutečnou lidskou předlohu?

Ano, portréty nejsou realistickým otiskem člověka, ale snažím se, aby vyjadřovaly spíše lidskou duši. Říkám, že maluji víly portrétovaných dívek.

Uvádíte, že hledáte vyšší hodnoty lidského bytí. K jakým hodnotám jste dospěl?

Asi hledám onu Hrabalovu perličku na dně. Každý člověk má v sobě něco zvláštního, jiného. Má také své poslání, které by měl naplnit. Tohle všechno vyzařuje z lidí i z věcí, které vytvoří.

Kromě toho se zmiňujete o světlu a jeho síle. Co pro vás světlo znamená a jak ho využíváte ve své tvorbě?

Světlo a stín jsou pro mě velmi důležité. Proměňují vnímání věcí, lidí. Světlo je pro mě energie, která stojí u zrození všeho.

Má vaše tvorba vliv na váš osobní život a naopak?

Když začnu malovat, snažím se dávat ze sebe co nejvíc pozitivního. Člověk, který si obraz pověsí na stěnu, touží z něj čerpat další energii pro svůj život.

Stojí za některým z vašich obrazů zajímavý příběh, o který byste se rád podělil?

Každý obraz má svůj příběh. Jsou díla, která dokončím po 20 letech, a potom za mnou přijde člověk, který takový obraz hledal celý život. Některým připomene dávnou lásku nebo dům, ve kterém vyrůstal.

Jaké poselství byste chtěl skrze své obrazy předat lidem?

Mám vždy radost, pokud se najde někdo, kdo má podobné vnímání světa jako já a vidí to, co jsem do obrazu vložil. Mám rád klid, souznění s přírodou, žádné násilí...

Jak podle vás umění ovlivňuje společnost?

Tak je otázka, zda umění není odrazem společnosti. Já nikdy nešel s proudem a hledal si vlastní cestu. Budu rád, když si někdo sedne před mým obrazem, uvaří si kávu a prožívá své krásné sny.

Jaký postoj zaujímáte k umělecké kritice?

Každý umělec tvoří podle svého vidění světa a snaží se dát do projevu co nejvíc sebe. Dobrá odborná kritika mu může pomoci tvorbu lépe směřovat, nalézt cestu k lepšímu pochopení autora a diváka.

Realizoval jste mnoho samostatných i kolektivních výstav v České republice i zahraničí. Jaké jsou vaše zkušenosti s vystavováním?

Už jsem začal druhou stovku samostatných výstav a cítím, že se v budoucnu budu stále více prezentovat na internetu, přesněji na svých stránkách. Pořádání takových velkých výstav je složité a fyzicky i duševně náročné.

Kromě toho si mohou zájemci prohlédnout a zakoupit vaši tvorbu také online.

Ano, na mých webových stránkách je k vidění průřez mé tvorby, odkaz na můj kalendář a také aktuální fotky obrazů na prodej. Taková prezentace má výhodu, že má díla si mohou prohlížet zároveň lidé z různých míst.

Co považujete za svůj největší úspěch v umělecké kariéře?

 Asi to, že se koníček spojil s prací, na kterou se vždy těším.

Máte nějaký profesní sen, který byste si rád splnil?

Namalování každého obrazu je vlastně splněným snem. Tak bych si přál, aby mě ještě čekalo mnoho splněných snů.

Plánujete v současnosti nějakou výstavu?

Právě nyní je na mých stránkách k vidění výstava složená z 60 obrazů, kterou jsem si věnoval k nadcházejícím 60. narozeninám. Pracoval jsem na ní více než rok a zařadil jsem do této kolekce i má starší díla.

Co byste doporučil začínajícím malířům?

Každý umělec by se měl vydat vlastní cestou a najít sebe. Jedině tak vytvoří díla hodnotná. Je to dlouhá cesta, která vlastně nikdy nekončí a každým obrazem se tvůrce posouvá dál.

Čemu se nejraději věnujete, když nemalujete?

Jezdíme se synem obytným americkým autem na srazy, navštěvujeme zříceniny hradů, jeskyně a rozhledny. Také chodíme s rodinou na koncerty, výlety. A večer jsou obvykle prožité u zapáleného krbu s nějakým pěkným filmem nebo televizní soutěží.

Jak byste se popsal v jedné větě?

Jsem člověk, který se chce ve své tvorbě podělit o krásy světa viděné mýma očima.