Už jste o tom slyšeli? V centru Prahy policie ČR při nějaké té zběžné „šťáře“ narazila na dvě nebožátka vězněná celý, celičký život doma! Vážně! A prý to byl holobyt, no fakt, v centru Prahy, tam jich musí bejt! Zavřít ty rodiče, zavřít je, až zčernaj!
Narazila jsem na tuto zprávu a jakožto ortodoxního neovčana mě zarazilo pár věcí:
1) Rodiče byli okolo věku 36 let, nepobírali na své potomstvo žádné dávky, avšak děti byly přesto dobře živené, což musel chca - nechca připustit i „znalec“, tedy rodiče měli z čeho živit děti a byt v centru Prahy blízko Václaváku. Přesto žili údajně v holobytě. To jako neměli postele, postýlky, nábytek, kuchyňské vybavení? Proč to tedy v žádném článku není konkretizováno tímto způsobem? Co je to dle názoru tiskového oddělení příslušného magistrátu holobyt?
2) Proč žádné noviny nepíší, čím se rodiče živili? Proč nepíší ani, že rodiče byli nezaměstnaní? Tohle se v podobných článcích přece vždy píše.
3) Nikdo nezkonstatoval žádnou tělesnou újmu dětí, to je nad slunce jasné. Kdyby nedejbože některé z dětí mělo na těle byť jen jizvičku, dokážu si představit, jak by se toho příslušné orgány chytily a nechaly to masmédii pořádně rozvířit. Ale v tomto případě ticho po pěšině. O celé události se navíc dozvídáme se zarážejícím zpožděním (srovnejte s jinými případy prokazatelně týraných dětí); rodičům bylo začátkem října sděleno obvinění (jak dlouho trvá takováto procedura?) a tisk se toho „ujal“ na konci listopadu, až když byly děti i rodiče umístěni tam, kam byli umístěni.
4) Rodiče byli vzati do vazby pro podezření z týrání svěřené osoby, přesto jediné, co se konstatuje, je to, že děti jsou údajně psychicky deprivovány a neumí jíst příborem Dodávám, že mají tři roky a rok a půl. Obrázek nechť si každý udělá sám. Spoléhám na inteligenci čtenářů. Moje batole, když mi během jídla nedopatřením uzme lžíci, tak s ní většinou okamžitě běží zaútočit na skleněný stůl v obýváku nebo na frbula (francouzský buldoček)…
5) Některé weby píšou o tom, že děti neměly boty. Jaká hrůza. (Můj děda neměl boty do pěti let.) A prý koukaly překvapeně na hračky. To mi taky zavání tendenčností. Kdybyste mému batoleti dali do ruky nějakou volovinu, která bude vydávat nečekané zvuky, asi taky bude koukat jako tele na nová vrata. Já když jsem měla dva roky, tak jsem prý utrpěla lehčí psychický otřes z velkého nafukovacího plážového balónu. Můj nejstarší syn zase dostal ve třech letech menší hysterák ze samojezdící a samovyhýbací hračky, která vypadala jako pes v kabrioletu a dělala strašný kravál. Asi jsme holt deprivanti.
Tak vám nějak nevím. Prý to začalo už tím, že žena porodila děti doma. Aha. První dnes médii velmi propíraný „hřích“. Rodič přece nemá právo rozhodovat, jak jeho dítě přijde na svět. Pak dětem nevyřídili rodné listy. To je sice hodně neobvyklé a v našich končinách nevídané, avšak nemám pocit, že by to dětem ublížilo. Mne kupříkladu Velký Bratr hodně vytáčí, posledně mi to předvedl při sčítání lidu. Osobně mě rozčiluje, že se před VB nelze nikam schovat. Ne, nic jsem neprovedla, jen mi to prostě leze na nervy. Vím, jak umí šikanovat, když se mu zlíbí. Takže umím asi trochu víc pochopit.
Co tam máme dále? Nezaregistrovali děti u lékaře. Ha, říkají si „zodpovědní“ ovčané, to se přece musí! Zklamu vás, drazí spoluobčané, neexistuje zákon, který by toto uváděl coby povinnost. V jednom z těchto článků, přes jejich tendenčnost, je o tomto zmínka. A když nebyly děti registrovány u lékaře, nebyly tudíž ani očkovány. Další černý puntík. No jo, jenže když ono ani to očkování není zákonem nařízeno. Je pouze vyhláškou nařízen očkovací kalendář, ale co je vyhláška… Kdyby po takovéto vyhlášce šel právník (a zkušenější neočkující mi to dozajista potvrdí), tak takováto vyhláška v této stávající formulaci může být v rozporu s Listinou základních práv a svobod, kterážto je zatím pořád ještě nedílnou součástí Ústavy ČR. A to ani nemluvím o Evropské úmluvě o ochraně lidských práv. Takže co tam máme dále? Nic. (Srovnejte s případem Půlnoční Bouře)
Takže pro úplnost ještě jednou. Na dětech nebyl spáchán žádný trestný čin. Žádné násilí fyzické ani psychické. Ty kydy o deprivaci jsou v článcích uváděny v souvislosti s nechozením ven. No nevím, já teď v tomto zimném období toho s kočárem taky moc nenatrajdám. Ty děti měly rok a půl a tři roky. Samy ještě ven rozhodně nemohly. Tomu, že venku nebyly vůbec nikdy se mi nechce moc věřit. Ani tomu, že by si nikdo ze sousedů nevšiml jejich existence. Malé děti přece pláčou. Všechno je to nějaké postavené z mého hlediska na vodě. Přesto byli rodiče obvinění z týrání svěřené osoby a byla na ně uvalena vazba. Taky divné. Za to, že si dovolili být „mimo Systém“? No, to ovšem vypovídá daleko více o onom Systému, než o oněch rodičích.
A největší masakr je článek na Aha online. Právě tam byli tito dva kloučci nazváni „vlčími dětmi“. A nestydatě přirovnáváni k dětem skutečně vychovaným zvěří. Přestože tyto skutečné vlčí děti žily prakticky celý život venku na rozdíl od malých neregistrovaných pražáčků.
Víte, jaký z toho mám pocit? Mám pocit, že jsme zase o kousíček blíže k totalitě vykreslované mj. Orwellem v jeho proslulém 1984, kdy děti jsou majetkem státu, stát kontroluje děti prakticky od narození a staví je proti vlastním rodičům. Dokonce i rodiče v tomto systému nemohou mít děti kdy, jak a s kým se jim zamane, to určí Strana.
Ono v tomto případě určitě existovala jiná alternativa. Třeba taková, že se dostaví sociálka a navrhne rodičům spolupráci v souladu s Etickým kodexem sociálních pracovníků. Nabídne pomoc, aby se vyhnuli problémům. Aby byly šťastné děti i rodiče. To se však nestalo. Proč?
A ještě jedna věc je možná důležitá. Té paní už jedno dítě vzali. Jde o děvče, je jí třináct a už osm let bydlí s prarodiči. Takže paní přišla o dcerku v pěti letech. Nikdo nepíše proč. Že by záměrně? Nevím, nevím, ale z tohoto úhlu pohledu mi ta neregistrovanost jejích dalších dětí a tvrdé až nepřiměřené zákroky státu dávají hlubší smysl. A to ten, že někdo něco kryje. Už ta výše zmíněná časová prodleva.
Nicméně, jestli někdo ví něco více, než to, co nám předestírají masmédia, ráda se dozvím další informace. Tenhle případ mi prostě smrdí, nemůžu si pomoci.
