Na toto mi vždy spolehlivě naskočí Murphyho zákon."Jsou dva druhy lidí. Jedni rozdělují lidi na dva druhy a druzí nikoli."Dnes se vyhnu politice širokým obloukem. Zkusím to podobně i s gender problematikou, snad to půjde a nezamotám se v tom.
Tento týden jsem měla opět "intelektuální" debatu se svým nejdražším. Je úžasné, jak
my dva si vzájemně brousíme svůj ostrovtip v debatách o... ehm, o ničem.
Šlo o vodu na kafe. Já jsem zrovna tradičně stála u dřezu s rukama po lokty v nádobí
a moje sluníčko si chtělo nabrat do rychlovarné konve.
Pozorovala jsem ho při tom a pak jsem se zeptala, proč si nabírá zrovna studenou vodu,
když bydlíme v bytě, který byl ušetřen luxusu dálkově vedené teplé užitkové vody.
To znamená, že teplá i studená voda je pitná, a že je úplně šumák, jestli sežere energii
na ohřev vody plynová karma anebo elektrická rychlovarná konvice.
Věděla jsem, o čem muvím, protože tohoto fenoménu jsem si všimla u více lidí, takže
jsem to kdysi dokonce zkoušela přepočítat. Vyšlo mi, že je to nejen šumák, že dokonce
tím, že člověk do elektrické konvice naleje vodu již bojlerem předehřátou, i s ohledem
na náklady na ohřev poměrného množství vody bojlerem, stále je lacinější lít do konve
teplou vodu (je-li pitná).
A to nemluvím o tom, jak dlouho se odpouští voda, než je skutečně studená, a jak dlouho
s rukama ve dřezu zase budu čekat já, než trubkama od karmy v koupelně až ke dřezu
v kuchyni ke mně doteče znovu voda teplá. A kolik vody se tím vycintá.
Moje sluníčko, zřejmě zdrceno nečekanou záplavou argumentů, bezelstně odtušilo, že je
tak prostě zvyklý.
Já jsem se ale nechtěla dát tak lacino, takže jsem chtěla vědět, kdy si na to zvykl,
když již řadu let (minimálně deset) bydlí v tomto bytě s průtokovým ohřívačem a dětství
strávil v bytě... s bojlerem. O dvě ulice dál.
Nešel do toho. Prý to prostě tak dělá. Ujistila jsem ho, že v tom není sám, a že
všichni se hájí obdobnými argumenty, když na ně s tímto vyrukuji. Že lidi dělají prostě
spoustu věcí, které nemají logiku, protože odmítají používat mozek.
I přešel tedy miláček do protiútoku. O mlíku. Znáte to - krabicové mléko. Jsou dva
druhy lidí. Jedni odstřihnou rožek krabice, nejlépe ten označený, a s tímto si vystačí.
Ti druzí odstřihnou i ten druhý. Já patřím k tomu prvnímu. A zřítelnice mého oka a
červánek mých rán je zatím druhým ryzím exemplářem toho druhého, který jsem kdy
potkala. Takže spustil litanii o tom, jak on uvědoměle odstřihuje druhý roh z krabice,
aby mléko lépe teklo, zatímco já mám k této problematice zcela laxní přístup.
Já na to, že takto otevřeným mlékem umístěným v lednici při manipulaci vždycky něco
poleju, nejlépe sebe. Zatímco když beru mléko otevřené jen z jedné strany, mám
jistotu, že nevyleju nic, pakliže krabici nakloním směrem k neporušené straně, a to
bez ohledu na množství mléka v krabici.
Drahý kontroval, že ON když načne mléko a otevře jej tím jediným správným způsobem,
vždy z něj použije velké množství, neb si dělá kakao do čtvrtlitráku, takže se nepoleju.
A krom toho, že to je stejně rukama.)* A že jeho způsob je rozhodně lepší, protože
to aspoň při nalévání nedělá "Blem, blem, blem" (jo, tohle řekl :-) ).
Já na to, že "blem, blem, blem" je jen kosmetická záležitost, vcelku triviální
ve srovnání s mlékem potřísněným okolím lednice a mými kalhotami. A že když mu vadí
"blem blem", není problém udělat otvor menší a krabici při nalévání tisknout.
Drahoušek na to vyrukoval s argumentem, že ho sejří, když tiskne jak debil a ono
to pak dělá "pssssssssssssssssssss" (jo, tohle taky řekl :-D ).
K tomu jsem skutečně neměla co dodat, holt, každý máme priority jinde, to je
jasné. A do debat o přiměřené velikosti se mi nechtělo, bůh ví, kde bychom skončili.
Dělám si kozy.
Jenže ony jsou ty vánoce, že, a tady jsou další dva nesmiřitelné tábory, konkrétně
jde o tradiční válku o bramborový salát. Ano, zažila jsem i extrémní případy, jako
je celeruprostý, petrželeprostý, mrkveprostý bramborový salát. A cibuli, prosím,
osmažit. Plus vejce natvrdo, děkuji. Ale toto je poddruh téměř endemický.
Vejce, to je, oč tu běží. Debatu o vejcích natvrdo v bramborovém salátě zpravidla
uzavírám větou "vejce máš v majonéze, křupane". Což jsem ochotna i dokázat demonstrací
výroby majonézy z vejce a oleje. Do toho jsme letos nešli a já jsem navíc ochotná mu
to vejce nasekat na talíř, vedle kapřího řízku a bramborového salátu, ať si to
pomíchá, jak jen je ctěná libost. Co bych neudělala pro své srdéčko a klid v domě.
Naopak oceňuji, že ač na toto třaskavé téma během letoška v našem domově proběhla řada
velmi vzrušených debat, dnes vládlo smířlivé ticho.
No a pak jsou ještě další dva druhy lidí, zde ale dle mého názoru není místa
pro kompromisy. Jde o dnes již legendární, avšak stále vášnivě plápolající a
nesmiřitelný, téměř bratrovražedný spor "písí jůzrů"... LCD nebo CRT?
Osobně k tomu mohu jen zaúpět "Ale když já faaaaaakt ani na sebelepším LCD nevidím
rozdíl mezi 8-18-68 a 23-11-48 (třeba)!!!"
A na to poslouchám - "a k čemu to potřebuješ?"
No má smysl se kvůli tomu hádat? Ještě že máme každý svoje PC...
Pro ty, kteří nepochopili ten poslední odstavec, přikládám ajťácký vtip:
Popisuje týpek aťákovi svou novou roštěnku: "No, představ si, postava - klasika,
devadesát šedesát devadesát..." - "Fakt, jo, ty vole? Tmavě fialová?"
(Došlo?)
)* Během psaní mě napadlo, že bych mohla demonstrativně otevřít příští mléko
"po jeho". A jen si z něj zlehýnka crcnout do kafíčka. To by mohlo být poučné až
výchovné.
